Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské

Psychedelik spadajících do kategorie tryptaminů existuje obrovské množství. Většina z nich dodržuje poměrně jednoduchá pravidla výstavby, o nichž jsme psali v předchozích dvou článcích. Jsou ale i méně tradiční látky, kterým se budeme věnovat dnes.

V podstatě existují dvě kategorie zvláštních tryptaminů – ty se zvláštními substitucemi a ty se substitucemi na zvláštních místech (teoreticky tyto přístupy samozřejmě jde kombinovat, ale v praxi se to moc neděje).

Obrázek výše nám připomíná základní strukturu tryptaminové kostry, na níž jsou vystavěny všechny látky, o nichž se v rámci této minisérie bavíme. Typicky se u nich objevují substituce na dusíku (obvykle dvě), často společně s dodatečnými substitucemi na 4. a 5. pozici indolového dvojprstence.

Pozorný čtenář si už jistě uvědomil, že tyto ‘standardní’ varianty ovšem vyčerpávají jenom poměrně malou část všech možných substitucí – a má pravdu. Právě těmi ‘nestandardními’ se totiž dnes budeme zabývat.

Continue reading “Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské”

Tryptaminy #2: Dusíkové větvoví

V minulém článku jsme se zaměřovali na různá tryptaminová psychedelika s krátkými substitucemi na řetězcovém dusíku. Pokud jste jej ještě nečetli, učiňte tak, prosím, neboť některé z informací v něm obsažené se tu již nebudou opakovat, aby text nebyl příliš dlouhý.

V tomto článku budeme pokračovat a podíváme se na jejich ‘větší’ příbuzné, kteří mají dusíkové substituce delší. Těch je velmi velké množství, a když se podíváme na to, jaké různé alkylové řetězce jde na dusík připojit, uvidíme proč:

Rozličné alkylové substituční skupiny, které můžeme nalézt na tryptaminech. ‘R’ označuje dle zvyklosti místo, kde se skupina napojuje na zbytek molekuly, v našem případě na řetězcový dusík tryptaminu.
Continue reading “Tryptaminy #2: Dusíkové větvoví”

Tryptaminy #1: DMT a jeho sourozenci

Proč vlastně psychedelika působí tak, jak působí? V jednom z minulých článků jsme si vysvětlili, že to je proto, že jejich molekuly fyzicky připomínají molekulu serotoninu, přirozeného neurotransmiteru v mozku, který neurony používají ke vzájemné komunikaci.

Dnešní článek je o jiném tématu, ale přesto má s farmakologií psychedelik něco společného. Budeme si totiž ukazovat, jaké různé látky spadají mezi tryptaminy, jednu ze tří hlavních skupin psychedelik (k ostatním dvěma – fenylethylaminům a lysergamidům – se v budoucnu ještě vrátíme).

Continue reading “Tryptaminy #1: DMT a jeho sourozenci”

Mýtus o endogenním DMT

Romantická představa o přirozené přítomnosti a aktivitě DMT, jednoho z nejsilnějších známých psychedelik, v těle, je stará jako moderní psychonautie sama. Nejnovější výzkumy ale odhalují, že patrně jde opravdu jen o snažnou touhu, ne o teorii založenou na vědeckých faktech. V dnešním článku si ukážeme, proč tomu tak je.

Continue reading “Mýtus o endogenním DMT”

(p)Otraviny #1: Úvodní slovo

Vážení čtenáři,

Dovolte mi na úvod několik málo slov, a to konkrétně o odbornosti. Jsem si naprosto jistý, že ve vyspělé společnosti každý je (nebo se přinejmenším snaží být) odborníkem. Bez ohledu na odvětví, specializaci nebo obor, odbornost je, alespoň podle mého názoru, naprosto nezbytným prvkem vývoje a pokroku.

Správné fungování jakékoliv odbornosti je však podmíněné jednak schopnostmi a znalostmi budoucích nebo již stávajících odborníků, ale také jistou mírou důvěry, která by jim měla být jejich okolím svěřena. Takto svěřená důvěra by je měla opravňovat být hlavní a základní zdroj informací a úsudků v konkrétním oboru pro široké okolí. Bohužel jsem však stále více utvrzován v tom, že tato důvěra se čím dál častěji vytrácí. Prostor pak získávají převážně zdroje nejhlasitější, nejpohodlnější, nejjednodušší, nejradikálnější atp., které se ne vždy protínají s těmi odbornými, často právě naopak.

Byl bych velmi nerad, kdyby cokoliv zde uvedeného nebo uváděného bylo chápáno jako útok na svobodu slova či názoru. Nicméně si stojím za tím, že člověk šířící informace objektivně a prokazatelně zkreslené nebo přímo nepravdivé je pro společnost škodlivý a v krajních případech až nebezpečný. Není problémem se lišit v názorech, úvahách a hypotézách. To je konec konců jeden ze základních článků vědeckého výzkumu. Problém nastává v momentě, kdy je takový názor neoprávněně prezentován za vědecky podpořený fakt nebo když je vědecky podpořený fakt překrucován nebo modifikován bez řádného upozornění, že v tu chvíli jde jen o názor, úvahu či hypotézu. Když se takováto informace nevyhnutelně dostane k člověku, který není schopen (nebo ochoten) ji identifikovat za pokřivenou, dochází k jejímu dalšímu šíření a tím podrývání vzdělanosti společnosti a v konečném důsledku i již zmíněné důvěry v celý systém odbornosti. Jsem tedy přesvědčený, že právem každého odborníka by mělo být potlačování šíření takovýchto informací a uvádění situace na pravou míru.

V návaznosti na výše uvedené by bylo nepředstavitelně samolibé se prohlásit za odborníka a vydat se na křížovou výpravu internetem. Troufám si však tvrdit, že zastat pozici poučeného prostředníka mezi kvalifikovaným zdrojem a veřejným prostorem je v mých silách. V rámci nepadnutí do vlastnoručně vykopané jámy tedy tímto předesílám, že jakákoliv informace nepodpořená citací vyjadřuje pouze autorův názor nebo náhled na věc a toto bude důsledně zdůrazňováno ve všech budoucích textech.

Čeho se tedy budou týkat zmíněné budoucí texty? Možná mírně laciný název „(p)Otraviny“ by měl již částečně naznačovat, ale rád bych tomu, o co se zde budeme snažit, věnoval ještě pár slov. Setkal jsem se už i s názorem, proč vlastně něco jako potravinářství studovat nebo se tím jakkoliv zabývat a „dělat z toho vědu“, když přeci jídlo zná každý a není na tom nic záhadného. V tom však podle mě tkví jeden z hlavních problémů. Samozřejmě že každý je s potravinami obeznámen (konec konců, kdo trochu vládne němčinou, ví, že doslovný překlad německého slova pro potraviny je „prostředky k životu“). Bohužel pak mají někteří lidé dojem, že je jejich zkušenost opravňuje zpochybňovat základní mnohokráte prověřená fakta o jinak velice komplexním tématu. Nastává pak situace ne nepodobná prohlášení „Já přeci sám nejlépe vím co mi je“ vůči svému ošetřujícímu lékaři, která je sice mírně úsměvná, ale současně tragicky scestná a pro zmíněného doktora-odborníka téměř bezvýchodná.

Rádi bychom tedy vzali pod drobnohled některá veřejnosti dostupná tvrzení z oblasti potravinářství (kterých je díky zmíněným samozvaných odborníků plný internet a nejen ten) a postavili je tváří v tvář faktům z uznávaných a recenzovaných zdrojů od autorů k tomuto povolaných. Za tímto účelem byla zavedena následující škála hodnocení posuzovaných tvrzení:

Pravdivé a poučné (+3 body)

Tvrzení je považováno za Pravdivé a poučné, pokud je současně Pravdivé (viz dále) a obsahuje informace, které rozšiřují čtenářovo povědomí o tématu nad rámec běžně dostupných faktů. Tvrzení je dále řazeno do této kategorie, pokud pravdivě přibližuje stav současného poznání široké veřejnosti.

Pravdivé (+2 body)

Tvrzení je považováno za Pravdivé, pokud používá správné, ověřitelné a správně interpretované informace, v souladu s nejnovějšími poznatky, použité ve správném kontextu.

Pravdivé s výhradami (+1 bod)

Tvrzení je považováno za Pravdivé s výhradami, pokud jej jako celek lze označit za pravdivé, ale obsahuje informace neúmyslně zkreslené, nekompletní, zastaralé, v nesprávném kontextu nebo jinak snižující celkovou kvalitu sdělení.

Neutrální (0 bodů)

Tvrzení je považováno za Neutrální, pokud obsahuje informace nerelevantní k popisovanému tématu, na základě dostupných dat neověřitelné nebo nikterak neovlivňující celkovou kvalitu textu.

Zkreslené (-1 bod)

Tvrzení je považováno za Zkreslené, pokud obsahuje informace nekompletní, zastaralé, v nesprávném kontextu nebo jinak snižující celkovou kvalitu sdělení.

Nepravdivé (-2 body)

Tvrzení je považováno za Nepravdivé, pokud používá nesprávné nebo nesprávně interpretované informace, informace použité v nesprávném kontextu, nebo informace ze zdrojů považovaných nebo prokázaných za nevěrohodné.

Nebezpečné (-3 body)

Tvrzení je považováno za Nebezpečné, pokud je současně nepravdivé (viz výše) a je prezentováno matoucím nebo alarmujícím způsobem, nebo by mohlo čtenáře vést k rozhodnutím představujícím nepřijatelné zdravotní riziko.

Každé tvrzení bude tedy zařazeno do jedné z výše uvedených kategorií podle svého obsahu a způsobu prezentování informací, s patřičně výstižným popiskem obsahujícím odkazy na co nejrelevantnější zdroje informací. Na základě zvolené kategorie bude dále každému tvrzení přidělen počet bodů. Kompletní posuzovaný celek obdrží celkové hodnocení v podobě průměru získaných bodů jednotlivých tvrzení. Pokud to bude nutné, bude toto závěrečné hodnocení doprovázeno krátkým komentářem.

Pevně doufám, že tímto učiníme pozitivní příspěvek k prosazování odbornosti a podaří se nám v tomto procesu vyvrátit některé zažité mýty a polopravdy. K úspěchu celého počinu je však nezbytná účast vás, čtenářů. Jednak pasivní, jakožto (pevně doufáme spokojených) příjemců zde sepsaných řádek, ale také aktivní, jelikož bez podnětů a konstruktivní kritiky nebudeme mít nikdy přesný pojem o tom, jak takovou spojnici mezi odborností a veřejností zprostředkovat.

Za kolektiv autorů vám přeji příjemné a obohacující čtení.


Autorem tohoto textu je potravinový chemik Ing. Tomáš Kouřimský.

Fotografem úvodního snímku je Mike Ryan.

Moderní historie psychedelik

Lidská fascinace změněnými stavy vědomí má velmi hlubokou minulost. Právě proto jsou mezi lidmi tolik oblíbené drogy ve všech jejich podobách, od alkoholu po heroin. Zatímco minule jsme poodkrývali jejich dávné dějiny, dnes se podíváme na nedávnou historii psychedelik a na jejich přetrvávající vliv na světovou společnost a kulturu.

Ačkoliv nejznámější je samozřejmě výbuch psychedelie během divokých šedesátých let, popularita rozumvíračů v moderním západním světě započínala už na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Šlo primárně o meskalin, jenž byl po dlouhá tisíciletí využíván původními americkými obyvateli. Po rozvrácení velkých říší Střední Ameriky se tyto prastaré kulty postupně přerodily do nových podob. Jednou z nich je Native American Church, rozvíjející se ke konci devatenáctého století. Ten navázal na klasické peyotlové rituály a do dnešní doby se těší státní ochraně zahrnující zákonné výjimky umožňující legální užívání meskalinu pro jeho členy. Další z těchto moderních manifestací bychom mohli nalézt u Mazatéků, domorodých obyvatelů mexického údolí Sierra MazatecaOaxace. Jejich víra v sobě spojuje křesťanství s psychedelickým mysticismem a rituály využívajícími lysohlávky a šalvěj divotvornou. O cestách za nimi si můžeme přečíst například v pamětech Alberta Hofmanna.

Continue reading “Moderní historie psychedelik”

Dávná historie drog

Tma. Stíny. Šlehající plameny.

Bubny, hudba.

Lidé tančí kolem ohně.

Ve středu kruhu se svíjí postava v kožešinách, s ozdobami z kostí. Oči v sloup, jsou vidět jen bělma.

Hudba se prohlubuje. Škubavé pohyby nabírají na rychlosti.

Stíny se svíjejí.

Oheň stoupá.

U strnulých úst se objevuje pěna.

Začíná píseň beze slov.

Věštba.

***

V člověku plane touha po poznání. Rozhořela se dlouho předtím, než staří Řekové vymysleli vědu, dlouho před dechberoucími odhaleními moderních bádání. Právě z této touhy a s ní spojené potřeby ovládat svět kolem sebe se zrodili první bozi. Před těmi opravdovými, před panteony pískem zavátého Egyptu a dálné Indie, však vládli lidské víře duchové předků a přírody.

Tito duchové mohli být pečující i škodolibí, ve všech případech však byli nevypočitatelní a domluvit se s nimi bylo obtížné. Proto existovali šamani, tajuplní členové kmene, kteří stáli na pomezí mezi světem lidí a světem duchů, styčné kameny, obávaní i vyhledávaní. Pokud se v říši duchů vyskytla nějaká nerovnováha, bylo úkolem šamana ji napravit a zajistit tak, že nedopadne i na běžný svět.

V dnešních dnech je šamanismus velmi rozředěný. Mnoho lidí nazývá samo sebe šamany a daleko větší množství je vyhledává, avšak s původními snovými poutníky mají tito novodobí falešníci jen velmi málo společného. Ani to není možné – šaman je z podstaty role kmenová a v rozvinuté civilizaci nemůže plnit svou původní úlohu, neboť tu už nahradila celá řada jiných, méně mystických profesí. Pokud si člověk může zajít k doktorovi, jenž mu předepíše snadno poživatelný, ve většině případů rychle působící lék, který zažene jeho neduh, odpadá nebezpečí a přemlouvání neviditelných, nepochopitelných sil skrytě ovládajících svět.

Aby říše duchů dávala smysl, lidské poznání musí být velmi neúplné, jen náznakové, daleko bližší nepodložené víře než skutečnému pochopení. Smysl šamana vychází ze skutečnosti, že se zabývá věcmi, jakým rozumí jen on sám, ne těm, jaké si každý může podle vlastní vůle najít na internetu nebo v knihovně.

Co tedy byl pravý, syrový, skutečný šamanismus dávných věků?

Continue reading “Dávná historie drog”

Šesté vymírání druhů

Naše Země nevzkvétá.

Vlastně právě naopak. Vyhynutím je ohrožen milion (!) druhů rostlin a zvířat, což je asi osmina jejich celkového předpokládaného počtu. Pokud během následujících několika krátkých let a desetiletí nedojde k obrovské systémové změně k udržitelnějšímu využívání přírodních zdrojů, téměř nebude možné tento katastrofický trend zvrátit.

Continue reading “Šesté vymírání druhů”

Ketamin – jed, co léčí

Ketamin je léčivem. Vlastně je léčivem déle, než je drogou. Vynalezen byl poměrně nedávno, až v roce 1962, v rámci procesu hledání alternativních anestetik ke staršímu fencyklidinu, jenž bohužel vykazoval řadu nepříjemných vedlejších efektů (z části se díky nim sám používá jako droga, obvykle pod pouličním názvem PCP či angel dust). Za objevem ketaminu stál Calvis Stevens, vědec z Parke Davis Laboratories.

Jelikož se ukázalo, že ketamin je méně psychoaktivní než fencyklidin, působí velmi rychle a je jednorázově velmi bezpečný, byl záhy schválen jako léčivo a v roce 1970 využit jako polní anestetikum během války ve Vietnamu. Ačkoli se od jeho užívání v lidské medicíně v posledních desetiletích částečně upustilo, stále je velmi často využíván jako veterinární anestetikum (například u koní).

Méně psychoaktivní ovšem neznamená, že není vůbec psychoaktivní. Toho si povšimla komunita psychonautů, které byla zhruba v té době zakázána psychedelika a z pochopitelných důvodů se poohlížela po alternativách. Ketamin se od nich sice svými efekty dosti liší, ale přesto jim je jistým způsobem podobný, a tak se rozšířil po klubové scéně, která v té době ještě neměla příliš velké povědomí o extázi. Společně s ní pak ketamin stál u rozvoje moderního užívání drog v klubech, jež pokračuje v podstatě nezměněné podobě dodnes. Kromě svého nejčastějšího názvu bývá také označován jako ket, K či kitty.

Continue reading “Ketamin – jed, co léčí”

Microdosing psychedelik

Pokud mají psychedelika svůj buzzword, je jím microdosing. Zatímco psychedelika jako taková jsou společností stále vnímána dosti negativně, o microdosingu i velmi prestižní média referují převážně kladně a v některých kruzích, například v Sillicon Valley, to je svým způsobem módní záležitost.

O co tedy přesně jde?

Continue reading “Microdosing psychedelik”