Skleníkový efekt

Skleníkový efekt je hlavní motor v současnosti probíhající změny klimatu. Jak ale funguje?

Zemská atmosféra propouští většinu viditelného světla, kterým na něj svítí Slunce1. To dopadá na zemský povrch a ohřívá jej, právě tak, jako ohřeje vaši kůži, když se budete opalovat. Takto je pohlcena asi polovina příchozího slunečního záření.

Zemský povrch v sobě nedokáže udržet všechnu takto získanou energii, takže část z ní vyzáří v podobě infračervených paprsků. Zatímco pro viditelné světlo je atmosféra snadno prostupná, u světla infračerveného tomu tak není.

Velkou většinu z nich pohltí právě skleníkové plyny, což zvýší jejich teplotu. Podobně jako povrch země i ony pak toto teplo dál vyzařují – na rozdíl od povrchu už ale ne směrem vzhůru do vesmíru, kde by neškodně zmizelo, ale všemi směry, takže asi dvě třetiny z něj v atmosféře už zůstanou.

Skleníkové plyny tedy působí tak trochu jako poklička na hrnci, která brání teplu utíkat pryč.

Continue reading “Skleníkový efekt”

Fenylethylaminy #4: Méně známí bratranci

Ukazuje se, že 2C-x psychedelika jsou schopna tolerovat obrovské množství různých chemických záměn. Minule jsme si povídali o substitucích na fenylovém prstenci a na alfa pozici ethylaminového řetězce, dnes si něco povíme o hrátkách s pozicí beta a o různých dalších vzácnějších variantách látek této třídy.

Continue reading “Fenylethylaminy #4: Méně známí bratranci”

Fenylethylaminy #3: Velmi široká rodina

Již jsme si ukazovali, že pouhou záměnou substituční skupiny na čtvrté pozici lze získat obrovské množství různých 2C-x látek. Co kdybychom se ale neomezovali jen na tuto jednu lokaci, ale hráli si i s ostatními místy na molekule?

Jako první se samozřejmě nabízí něčím obsadit některé z neobsazených bodů – v případě archetypální 2C-x struktury jde o pozice α, β, 3 a 6.

Základní substituční schéma látek z rodiny 2C-x – u klasických zástupců jsou využívány pouze pozice 2, 4 a 5, avšak od každého pravidla lze najít výjimku
Continue reading “Fenylethylaminy #3: Velmi široká rodina”

Fenylethylaminy #1: Kaktusový tanec meskalinu

Meskalin je jedno z nejznámějších psychedelik vůbec – společně s LSD, psilocybinem a DMT tvoří čtveřici archetypálních, nejlépe popsaných psychedelik, od nichž jsou odvozena všechna ostatní.

Vyskytuje se v kaktusech peyotl (Lophophora williamsii), San Pedro (Echinopsis pachanoi) a řadě dalších, přirozeně rostoucích na svazích a pouštích Střední a Jižní Ameriky. Pro své rozumvíravé účinky byl užíván Aztéky a dalším předkolumbovským domorodým obyvatelstvem po tisíciletí v rituálních kontextech.

Samotné slovo meskalin pochází z nahuatlu, jazyka Aztéků a dalších spřízněných etnických skupin. Termín mexcalli původně označoval agáve, z nějž Aztékové vyráběli různé alkoholické nápoje. Španělští dobyvatelé si mysleli, že stav vyvolávaný aztéckými kaktusy se podobal alkoholovému opojení, a slovo meskalin bylo na světě.

Aztécký původ má i jméno pro kaktusy samotné. Peyōtl znamená ‘kokon housenky’ a je etymologicky odvozený od slova peyōni, ‘lesknout se’. Ověřené to nemám, ale nedivil bych se, kdyby si kněží teotlu vybrali tento název právě pro zjasnění barev, které meskalin způsobuje.

Continue reading “Fenylethylaminy #1: Kaktusový tanec meskalinu”

Tryptaminy #6: Dobrodružství periodickou soustavou prvků

Titulek tohoto článku je tak trochu zavádějící. Dnes se totiž nebudeme bavit o tryptaminech, ale o látkách jim hodně podobných, založených na téměř totožné struktuře, s různými podstatnými modifikacemi.

Když jsme si před několika týdny definovali tryptaminová psychedelika, říkali jsme si, že jde o látky s indolovým dvojprstencem, na který je navázaný ethylový řetězec zakončený aminem (neboli dusíkem s vodíky). Případné substituce se provádějí přidáváním různých menších chemických skupin buď právě na onen dusík nebo na prstence.

Je ale tato podoba opravdu naprosto neměnná? Co kdybychom neupravovali jen části na ni připojené, ale ji samotnou? Jinými slovy, co kdybychom se pokusili najít bioisostery tryptaminových psychedelik?

Základní struktura tryptaminových látek, mezi které spadají všechna psychedelika probíraná v úvodní části naší farmakologické série
Continue reading “Tryptaminy #6: Dobrodružství periodickou soustavou prvků”

Tryptaminy #5: Látka spánku

Prozatím jsme se – až na výjimky – bavili o tryptaminech, které se v těle přirozeně nevyskytují. Pokud chce člověk zažít jejich efekty, musí je tělu uměle dodat, obvykle v podobě drogy. Dnes se ale podíváme na látku, se kterou je každý z nás důvěrně obeznámený, ač si to většina lidí neuvědomuje.

Je jí melatonin, hormon z velké části zodpovědný za regulaci spánkové činnosti mozku.

N-Acetyl-5-methoxytryptamin, známější pod názvem melatonin
Continue reading “Tryptaminy #5: Látka spánku”

Tryptaminy #4: Ayahuaska a tajemství harmaly

Ayahuasku nejspíše většina mých čtenářů dobře zná. Jde o halucinogenní nápoj pocházející původně z amazonských pralesů, kde jej po mnoho a mnoho generací používali místní šamané pro komunikaci s duchovním světem.

Své rozumvíravé efekty ayahuaska získává díky obsahu DMT, velmi silného tryptaminového psychedelika, jež se přirozeně vyskytuje v tkáních řady různých rostlin, například druhu Mimosa hostilis (vlevo) či Psychotria viridis (vpravo), jež je blízce příbuzná kávovníku.

Continue reading “Tryptaminy #4: Ayahuaska a tajemství harmaly”

Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské

Psychedelik spadajících do kategorie tryptaminů existuje obrovské množství. Většina z nich dodržuje poměrně jednoduchá pravidla výstavby, o nichž jsme psali v předchozích dvou článcích. Jsou ale i méně tradiční látky, kterým se budeme věnovat dnes.

V podstatě existují dvě kategorie zvláštních tryptaminů – ty se zvláštními substitucemi a ty se substitucemi na zvláštních místech (teoreticky tyto přístupy samozřejmě jde kombinovat, ale v praxi se to moc neděje).

Obrázek výše nám připomíná základní strukturu tryptaminové kostry, na níž jsou vystavěny všechny látky, o nichž se v rámci této minisérie bavíme. Typicky se u nich objevují substituce na dusíku (obvykle dvě), často společně s dodatečnými substitucemi na 4. a 5. pozici indolového dvojprstence.

Pozorný čtenář si už jistě uvědomil, že tyto ‘standardní’ varianty ovšem vyčerpávají jenom poměrně malou část všech možných substitucí – a má pravdu. Právě těmi ‘nestandardními’ se totiž dnes budeme zabývat.

Continue reading “Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské”

Tryptaminy #2: Dusíkové větvoví

V minulém článku jsme se zaměřovali na různá tryptaminová psychedelika s krátkými substitucemi na řetězcovém dusíku. Pokud jste jej ještě nečetli, učiňte tak, prosím, neboť některé z informací v něm obsažené se tu již nebudou opakovat, aby text nebyl příliš dlouhý.

V tomto článku budeme pokračovat a podíváme se na jejich ‘větší’ příbuzné, kteří mají dusíkové substituce delší. Těch je velmi velké množství, a když se podíváme na to, jaké různé alkylové řetězce jde na dusík připojit, uvidíme proč:

Rozličné alkylové substituční skupiny, které můžeme nalézt na tryptaminech. ‘R’ označuje dle zvyklosti místo, kde se skupina napojuje na zbytek molekuly, v našem případě na řetězcový dusík tryptaminu.
Continue reading “Tryptaminy #2: Dusíkové větvoví”

Tryptaminy #1: DMT a jeho sourozenci

Proč vlastně psychedelika působí tak, jak působí? V jednom z minulých článků jsme si vysvětlili, že to je proto, že jejich molekuly fyzicky připomínají molekulu serotoninu, přirozeného neurotransmiteru v mozku, který neurony používají ke vzájemné komunikaci.

Dnešní článek je o jiném tématu, ale přesto má s farmakologií psychedelik něco společného. Budeme si totiž ukazovat, jaké různé látky spadají mezi tryptaminy, jednu ze tří hlavních skupin psychedelik (k ostatním dvěma – fenylethylaminům a lysergamidům – se v budoucnu ještě vrátíme).

Continue reading “Tryptaminy #1: DMT a jeho sourozenci”