Stojíš na hraně a pohlížíš do temnoty hluboko pod tebou. Šum tříštící se vody, utlumený vzdáleností i ruchem usínajícího města, jako by jen stěží doléhal k tvým uším. Rukou se ti pomalu šíří chlad zábradlí za zády, svíráš jej jako poslední kotvu mezi tebou a krokem do prázdna. Je ti jasné, co musíš udělat.
-
Follow
Following
Already have a WordPress.com account? Log in now.
utheraptor 