Neznámé umění zvířat

Líbí se vám úvodní obraz tohoto článku? Kdo byste odhadovali, že ho mohl namalovat?

Odpověď vás možná překvapí, protože jeho autorem není člověk, ale šimpanz učenlivý jménem Congo, jenž žil v polovině minulého století.

Continue reading “Neznámé umění zvířat”

Modlitba vykoupených

Khamvandro ó Khamvandro, králi všech bohů, otče všech hvězd,
Ty, jenž nejvýše se tyčíš,
Smyšlený můj pane,
Ve jménu květů a lučních motýlů,
Ve jménu lásky a rosy v trávě,
Vyslyš mé prosby, dej mým očím lesk.
Ať otevře se mé srdce všem strastem,
Ať probudí se lev.
V tobě já hledám svou pravdu
A k tobě se obracím v touze
Vyslyš ji tak, jak by si přál
Věčný tanec kosmu.

Milostná balada o vidličce a noži

Slova úvodní

Abych se vyvaroval případnému zmatku čtenáře, musím zde upozorniti, že vše zde popsané se skutečně odehrálo v útrobách mého příborníku, jenžto je umístěn toliko v první zásuvce nízké skříně podpírající desku přípravnou v mé kuchyni. Tento příborník skládá se z několika oddílů, od sebe nevysokými, a tudíž překonatelnými, přepážkami oddělenými. V části nejblíže k čelu šuplíku poklidně leží lžíce veliké, polévkové, vodorovně s dřevem předku zásuvky. Za nimi pak jsou dvě kapsy na vidličky, jichž mám na poměry svobodného mládence snad až příliš. Často se samovolně přesouvají a jinak podivně mění své konstelace, následujíc snad zákony mně zcela neznámé. Poslední v řadě je pak užší přihrádka na nože, ježto je však delší než vlysy ostatní. Je tomu tak proto, že nože jsou vznešeného rodu a vyžadují místo pro své vypínající se čepele. Úplně vlevo pak ještě, kolmo k ostatním, je situována část vyhrazená lžičkám malým, do čaje i do kávy. Jelikož náš příběh je však milostným, z pochopitelných důvodů mravních se o nich zmiňovati nehodlám. Dále vzadu jsou pak předměty rozličné, od nožů ostrých a brček po jakési jehlice účelu nepoznatelného, které však vesměs nehrají podstatnou roli a vlastně mi často ani není známo, nač jsem si jich kdy pořizoval.

 

Continue reading “Milostná balada o vidličce a noži”