Ukazuje se, že 2C-x psychedelika jsou schopna tolerovat obrovské množství různých chemických záměn. Minule jsme si povídali o substitucích na fenylovém prstenci a na alfa pozici ethylaminového řetězce, dnes si něco povíme o hrátkách s pozicí beta a o různých dalších vzácnějších variantách látek této třídy.
Molekulární βubáci
Zatímco α je u fenylethylaminů poměrně nudná a schopná tolerovat pouze jednoduché alkyly, tedy krátké sledy uhlíků, s β si jde vyhrát výrazně více.
Můžeme na ni například připojit hydroxy skupinu (kyslík s navázaným vodíkem), se kterou jsme se samozřejmě v našich článcích již několikrát setkali – kromě toho, že jde o velmi běžnou substituční skupinu v organické chemii obecně, ji lze také použít na různých pozicích tryptaminů i fenylethylaminů pro dosažení změn v jejich působení – například pokud ji přidáme na čtvrtou pozici DMT, získáme psilocin.
Pokud ji připojíme právě na β pozici, dostaneme tzv. beta-OH substituci, typicky známou pod zkratou ‘BOH’ (nebo ‘βH’, ‘βHO’ či ‘bh’).
Tento druh záměny je momentálně poměrně neozkoušený, ale minimálně jedna látka ji obsahující, BOH-2C-B (či BOHB), se stihla dostat na trh. Podle zpráv psychonautů je celkem slabá a nejde o dobrou alternativu k 2C-B (které je naopak extrémně oblíbené).
Obdobně k BOH-2C-B by ovšem mohlo existovat třeba BOH-2C-E nebo jakékoliv jiné 2C-x, případně i BOH-meskalin (který technicky vzato není 2C-x, ale přesto s nimi má mnoho společného).
Jedinou další popsanou BOH látkou je BOHD, což je beta-hydroxy analog 2C-D, o němž jsme se bavili předminule. Během Shulginových testů se nepodařilo najít aktivní dávku (vyzkoušeno bylo nejvíce 50mg). Zjistilo se ovšem, že BOHD z neznámých důvodů způsobuje citelný pokles krevního tlaku, což vedlo k ukoneční experimentů.
Bylo by zajímavé provést další pokusy s touto podskupinou, aby se zjistilo, zda problémy s tlakem jsou specialitou BOHD, či zda se vyskytují u všech těchto látek. Prozatím k nim však bohužel nedošlo.
(beta)keto dieta
Hydroxy skupina samozřejmě není jediná jednoduchá záměna, kterou jde na β pozici provést. Další variantou je takzvaná ketonová skupina, která se skládá z kyslíku připojeného dvojnou vazbou na uhlík, jenž je sám jednoduchými vazbami spojený s dvěma dalšími skupinami obsahující další uhlíky:
V případě 2C-x je na pozici R fenylový prstenec a na R’ druhý (α) uhlík z ethylového řetězce. Výsledným substancím pak připadá název ‘bk-2C-x’ (či ‘βk-2C-x’ nebo ‘beta-keto 2C-x’), což označuje přítomnost ketonové skupiny na prvním (β) uhlíku směrem od prstence.
Jak už to tak u 2C se zvláštními substitucemi bývá, jako první byla vyzkoušena na 2C-B, které je dobrým základem pro svoji obecnou oblíbenost (zatímco spousta jiných látek této rodiny zůstává v obskuritě), což zvyšuje šanci, že se internetovým obchodům podaří výslednou substanci zpeněžit.
Díky tomu vzniklo bk-2C-B, které je stejně jako BOH-2C-B momentálně dostupné na trhu, je však ale o něco lépe popsané.
Podle omezeného množství reportů, jež máme k dispozici, se zdá, že oproti svému BOH-2C-B je méně psychedelické a více stimulační – což není až tak překvapivé, protože beta-keto substituce hraje významnou roli u kathinonů, skupiny silných stimulantů, o kterých se budeme bavit v jednom z budoucích článků. bk-2C-B také působí déle než 2C-B, asi 8-12 hodin (zatímco 2C-B trvá jen 5-8).
Podobně jako u jiných trvání prodlužujících substitucí, i tato nejspíše působí skrze zvýšení odolnosti molekuly metabolickým enzymům, jejichž úkolem je látky tohoto druhu v těle rozkládat.
Zaznamenal jsem zprávy, že kromě bk-2C-B bylo připraveno i bk-2C-I a bk-DOM, avšak nebyl jsem schopen ověřit pravdivost těchto tvrzení. V každém případě je vzhledem k dosti negativní reakci psychonautské komunity nepravděpodobné, že by se v dohledné době vynořily nějaké další bk-2C-x.
Dva a jedna jsou tři
Pokud můžeme na pozici β připojit kyslík osamocený či napojený na vodík, co zkusit methoxy skupinu, tedy kyslík spojený s methylem?
Právě o to se pokusil Saša Shulgin – a jak je u něj obvyklé, trefil se do černého. Jak jeho experimenty postupně ukázaly, tato substituce dává vzniknout potenciálně dosti široké podskupině 2C-x, zvané BOx.
Nepříliš překvapivě je nejsilnější substancí tohoto druhu BOB, β-methoxy varianta 2C-B. ‘Nejsilnější’ je ovšem tak trochu zavádějící, protože efekty BOB jsou jen mírně psychedelické a hodně se přiklánějí ke stimulaci, podobně jako u beta-keto 2C-x. V Shulginových poznámkách je BOB popsáno jako poměrně pro-erotické, avšak nepříjemné pocity fyzické stimulace snižují jeho lákavost.
Efekty BOB trvají asi 10-20 hodin, což je konzistentní s představou, že (na kyslíku založené) substituce na beta pozici vedou k prodlouženému trvání.
Kromě BOB si Shulgin pohrál i s BOx verzemi 2C-D a meskalinu, čímž vzniklo BOD a BOM.
Zatímco 2C-D je, jak jsme již říkali, ‘farmakologické tofu’, které má jen slabé vlastní efekty a je dobré spíš k posilování efektů jiných látek, BOD je plnohodnotným psychedelikem, které se podobně jako BOB vyznačuje dlouhou dobou trvání.
BOM nebylo nikdy pořádně vyzkoušeno, ale při dávce kolem 150mg mělo slabé psychedelické efekty. Vzhledem k tomu, že meskalin, jeho mateřská látka, má běžnou dávku až na úrovni 200-400mg, není to nic zvláštního. Shulgin jej ale bohužel nikdy neotestoval ve vyšším množství, takže není jasné, zda opravdu následuje meskalinové dávkovací schéma.
Mimochodem, jak jsme si ukazovali v jednom z dřívějších článků, methoxy skupina s kyslíkem je do jisté míry nahraditelná methylthio skupinou se sírou, která jí je v mnoha ohledech analogická. Saša Shulgin proto spekuloval, zda by nemohly být aktivní látky s β-methylthio substitucí. Pokud je mi ovšem známo, žádná z nich nebyl nikdy syntetizována.
Sirná chapadélka
Když už jsme u síry, nemůžeme nezmínit variantu 2C-x, ve které jsou prstencové methoxy skupiny částečně nebo úplně nahrazeny methylthio skupinami, podobně jako jde vytvořit sírové analogy pro různé meskalinové substance.
Většina sirných 2C-x byla ve skutečnosti vyzkoušena na amfetaminových (tedy DOx) kostrách. Částečně dobře popsané jsou například 5-TOM a 5-TOET, což jsou DOM a DOE (či DOET, obojí označuje stejnou substanci), u kterých se methylthio skupina nachází na páté pozici.
Jak už jsme si říkali, ta je patrně méně podstatná pro vázání na serotoninový 5-HT2A receptor, jenž je zodpovědný za psychedelické efekty, takže látky s tímto typem záměny netrpí tolik úbytkem potence (kyslík a síra si jsou sice chemicky podobné, ale úplně stejně přeci jen nejsou).
5-TOM je podle všeho poměrně nepříjemný, se silnými fyzickými efekty a slabou psychedelií. 5-TOET je naopak úplné psychedelikum, snad ne nepodobné LSD, avšak bližší detaily k dispozici nejsou.
Obě výše zmíněné látky jsou výrazně slabší než jejich klasické DOx varianty – zatímco DOM a DOET jsou aktivní už v řádu jednotek miligramů, aktivita 5-TOET začíná až někde kolem dvanácti a 5-TOM až u třiceti.
Pokud za síru vyměníme kyslík na druhé pozici, dojde ješte k výraznějšímu oslabení, což dále potvrzuje představu, že tato lokace je zásadní pro správné vázání.
2-TOM je aktivní až na úrovni šedesáti miligramů, ale nějaké efekty podle všeho přeci jen má, dokonce snad výrazně příjemnější než jeho pětipoziční alternativa. Vhodná dávka pro 2-TOET nebyla nikdy nalezena, ale patrně by byla ještě vyšší.
Poslední logickou variantou je nahrazení kyslíku v obou methoxy skupinách sírou. Takovou látkou je třeba bis-TOM. Poměrně nepřekvapivě se nezdá být aktivní v rozumných dávkách – Shulgin odhadoval, že by mohl něco dělat, pokud by byl pozřen v množství 750mg, avšak na takové úrovni už by mohl být fyzicky jedovatý, takže to nikdy nezkusil.
Zvláštní odhalení
Až doposud jsme se věnovali pouze prstencovým a řetězcovým substitucím. Neměli bychom ale zapomínat na dusík na konci ethylového mostu – i s ním si jde zajímavě vyhrát.
U tryptaminů se nachází jedna z hlavních substitučních pozic právě na dusíku – různé alkylové dodatky jsou klíčové pro správnou aktivitu a stojí za látkami s některými z nejdramatičtějších psychedelických efektů, jaké vůbec známe.
U fenylethylaminů je to složitější. Základní 2C-x jsou pohodlně aktivní i bez jakékoliv záměny na této pozici, často v dávkách nižších než těch nutných u tryptaminů.
Přesto ale existuje několik různých typů dusíkových substitucí, o kterých si můžeme něco povědět.
První z nich jsou prosté alkylové substituce, analogické těm tryptaminovým. Ač to může být překvapivé, tento druh záměny zjevně nefunguje1. Pokud připojíme alkylový ocásek na dusík u nějakého DOx, může dojít k zachování stimulační aktivity, ale psychedelie se obvykle ztrácí, alespoň podle poznatků Saši Shulgina. U jednodušších 2C-x to vede prostě k úplnému zmizení aktivity.
Není zcela jasné, proč tomu tak je, ale naznačuje to, že fenylethylaminy se na receptor přeci jen váží nějak významně odlišně než tryptaminy – bylo by zajímavé vyzkoušet, co by se stalo, kdybychom na nějaké tryptaminové psychedelikum přidali methoxy skupiny po vzoru fenylethylaminových psychedelik, avšak nevím o tom, že by taková látka kdy byla řádně vyzkoušena.
Živá voda
Přesto však existují dva druhy doplňků na dusíku, jež aktivní jsou. Tomu významnějšímu věnujeme v budoucnu vlastní článek, avšak o druhém z nich se zde můžeme na závěr letmo zmínit. Jde opět o hydroxy skupinu, která se nemusí omezovat jen na uhlíkovou část řetězce.
2C-x látkám s hydroxy skupinou na dusíku se typicky říká HOx (což by nemělo být překvapivé, ono ‘HO’ samozřejmě značí právě ‘hydroxy’. Připraveny byly pouze varianty několika 2C-T-x (2C-x, které v sobě obsahují síru), logicky by ale mohlo existovat i třeba HOB, odvozené od 2C-B, případně i nějaké varianty DOx látek.
HOx ve skutečnosti moc zajímavé nejsou v tom smyslu, že by poskytovaly nějaký unikátní zážitek – dávkováním i efekty jsou prakticky totožné se svými odpovídající standardními 2C-x, což nejspíš znamená, že hydroxy skupina je metabolicky ‘odlomena’ a v těle pak působí právě ono normální 2C-x. Nebo by naopak mohlo být běžné 2C-x v těle metabolismem hydroxylováno, čímž by vzniklo odpovídající HOx – tato varianta se zdá být méně pravděpodobná, vzhledem k současnému stavu chápání metabolismu 2C-x látek, ale ne zcela nemožná.
Tato skutečnost je samozřejmě zajímavá pro výrobce drog, neboť by jim v řadě případů umožňovala obcházet drogové zákony – podobně jako různé lysergamidy, které se v těle rozloží na LSD, jsou na mnoha místech světa včetně Česka stále legální, je v množství zemí možné prodávat HOx varianty odpovídajících 2C-x. Nevím o tom, že by se to v současné nebo minulé době reálně dělo, ale to je nejspíš prostě důsledek obskurnosti HOx látek.
A tím se dostáváme na konec dnešního článku. V příštím díle fenylethylaminové série se konečně podíváme na FLY varianty různých psychedelik, ve kterých jsou methoxy skupiny na prstenci nahrazené sofistikovanějším systémem vedoucím k lepšímu vázání – a jinému subjektivnímu působení.
Autorem náhledového obrázku je můj přítel Mat Coll.
1 Nichols, D. E. (2018). Chemistry and Structure-Activity Relaltionships of Psychedelics. Current Topics in Behavioral Neurosciences, 36, 1-43. DOI: 10.1007/7854_2017_475. PMID: 28401524. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28401524/.
utheraptor 
One thought on “Fenylethylaminy #4: Méně známí bratranci”