Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské

Psychedelik spadajících do kategorie tryptaminů existuje obrovské množství. Většina z nich dodržuje poměrně jednoduchá pravidla výstavby, o nichž jsme psali v předchozích dvou článcích. Jsou ale i méně tradiční látky, kterým se budeme věnovat dnes.

V podstatě existují dvě kategorie zvláštních tryptaminů – ty se zvláštními substitucemi a ty se substitucemi na zvláštních místech (teoreticky tyto přístupy samozřejmě jde kombinovat, ale v praxi se to moc neděje).

Obrázek výše nám připomíná základní strukturu tryptaminové kostry, na níž jsou vystavěny všechny látky, o nichž se v rámci této minisérie bavíme. Typicky se u nich objevují substituce na dusíku (obvykle dvě), často společně s dodatečnými substitucemi na 4. a 5. pozici indolového dvojprstence.

Pozorný čtenář si už jistě uvědomil, že tyto ‘standardní’ varianty ovšem vyčerpávají jenom poměrně malou část všech možných substitucí – a má pravdu. Právě těmi ‘nestandardními’ se totiž dnes budeme zabývat.

Na obrázku výše je 2,N,N-TMT, někdy také označované za 2-Me-DMT. Mnoho se toho o něm neví, ale soudě podle výzkumů Saši a Ann Shulginových jde o látku, jež je někde mezi DiPT a 5-MeO-DiPT (o nichž jsme psali minule).

Zachovává si jasnost a nezmatenost DiPT, a částečně patrně i jeho efekty na vnímání zvuku, ale navíc působí i na hmatové prožitky a sexuální slast, podobně jako 5-MeO-DiPT.

Zvukové efekty má i vyšší jeho vyšší homolog, 2-Me-DET. To je zajímavé, protože to naznačuje, že methylová skupina na druhé indolové pozici má něco společného s tímto působením, zvlášť pokud vezmeme v úvahu, že ani DMT, ani DET se bez dodatečného methylu aurálními efekty nevyznačují.

DiPT samotné však takovou skupinu nemá, takže nemůže být nutná. Saša Shulgin spekuloval o možné existenci nějaké optimální konformace uhlíkových skupin zhruba ‘v okolí’ řetězcového dusíku, jež by vedla k nejsilnější převaze zvukových projevů nad ostatními.

Pokud bychom chtěl provést pokusy o inteligentní design takové látky, primárním objektem zájmu by mělo být doposud nesyntetizované 2-Me-DiPT, u nějž se nacházejí oba klíčové prvky (dva isopropyly na dusíku a methyl na druhé pozici).

Kromě něj by samozřejmě bylo zajímavé zkusit další možné homology. MiPT i přes svoji osamocenou isopropylovou skupinu patrně také do jisté míry působí na vnímání zvuku, takže 2-Me-MiPT se vyloženě nabízí. Dobré by ale také bylo zjistit, zda se tyto vlastnosti nevyskytují například u 2-Me-DPT či podobných sloučenin.

Skutečnost, že 2-Me-DMT/DET vůbec mohou existovat, je však podstatná daleko nad rámec problematiky zvukových efektů psychedelik. Methylová substituce na druhé pozici očividně není neslučitelná s aktivitou (ačkoliv se zdá, že zvyšuje dávku nutnou pro dosažení působení), takže se otevírá obecná možnost 2-Me-x látek, kde ‘x’ může být libovolný substituovaný tryptamin. A těch, jak jsme si ukazovali, mohou existovat tisíce.

2-Me-DMT je navíc aktivní při orálním užití (na rozdíl od normálního DMT). Zdá se tedy, že tato substituce dokáže ochránit jinak ústně neaktivní látky proti útokům oxidáz monoaminů, což je samo o sobě zajímavé (ale ne zcela nečekané, podobný efekt mají i jiné netypické substituce, jak ještě uvidíme).

Alkyl kam se podíváš

Druhá pozice indolu pochopitelně není jedinou, kam jde připojit methyl navíc oproti běžným tryptaminům. Další je pozice pátá. Ta by pozornému čtenáři měla být dobře známá, neboť se na ní u mnoha látek vyskytuje methoxy skupina (například u slavného 5-MeO-DMT).

Ukazuje se ovšem, že její náhrada methylem aktivitu nezabíjí. 5,N,N-TMT (či 5-Me-DMT) leží, na základě dat ze zvířecích modelů, někde mezi DMT a 5-MeO-DMT, co se týče potence na dávku. O jeho efektech není známo skoro nic, ale už jen skutečnost, že patrně nějaké vyvolává, je podstatná, protože to podobně jako v případě 2,N,N-TMT otevírá dveře prozatím zcela neprozkoumané rodině látek.

Zajímavé by bylo například vyzkoušet, zda by si 5-Me-DET zachovávalo velmi nepříjemné tělesné projevy 5-MeO-DET, které v podstatě zabraňují s látkou experimentovat ve vyšších dávkách. Podobná logika by se dala aplikovat i na ostatní 5-methoxy tryptaminy, jež se často vyznačují fyzickými vedlejšími účinky.

Pokud bychom ovšem zkusili methyl prodloužit na ethyl (čímž by vzniklo 5-Et-DMT), zjistili bychom, že aktivita na 5-HT_2A receptoru opadá a naopak narůstá aktivita na 5-HT_1A a _1D receptorech, které ale nezpůsobují psychedelické efekty. Ve skutečnosti to vlastně ani není překvapivé, silní agonisté 5-HT₁ receptorů mají typicky dlouhý řetězec právě na páté pozici.

Není-li tato cesta slibná, co jiné lokace?

Existuje 7,N,N-TMT (či 7-Me-DMT), které vykazuje podle testů na zvířatech psychoaktivní efekty. Dokonce existuje i jeho methoxy varianta, 5-MeO-7,N,N-TMT, která je rovněž aktivní.

Naopak 7-Et-DMT a 7-MeO-MiPT aktivní patrně nejsou, což naznačovalo, že sedmá indolová pozice je hodně citlivá na velikost přítomné skupiny.

Záhada vlásnic

Pokud se na okamžik vrátíme k látkám z prvního článku, zjistíme, že norbaeocystin, baeocystin a psilocybin (aktivní látka lysohlávek) jsou si strukturálně extrémně podobné. Ve všech případech jde o tryptamin s fosfátovou skupinou na čtvrté pozici – vlastně se od sebe vzájemně liší jen množstvím methylových skupin připojených na řetězcový dusík.

Norbaeocystin nemá žádný, baeocystin má jeden a psilocybin má dva. Dávalo by smysl, že tím tato série analogů končí, neboť jak jsme si ukazovali, tryptaminy se typicky omezují na dvě alkylové skupiny na dusíku.

‘Typicky’ je klíčové slovo, protože minimálně v jednom případě najdeme alkyly tři. Takovou látkou je aeruginascin¹ neboli 4-PO-N,N,N-TMT.

Aeruginascin je přirozeně produkován houbami rodu Inocybe (česky vláknice), které jsou poměrně blízce příbuzné lysohlávkám (patří do stejného řádu lupenotvarých). Ačkoliv přesný důvod, proč vláknice tuto látku tvoří, není známý, je nejspíš poměrně bezpečné předpokládat, že jim slouží jako obranný mechanismus, právě jako jiné tryptaminy chrání lysohlávky a další psychoaktivní houby.

Jak už to tak u obskurních sloučenin bývá, o aeruginascinu se prakticky nic neví, ačkoliv jediná zveřejněná studie o něm by snad naznačovala, že vlásnice jej obsahující (a které obsahují také psilocybin) mají menší tendence způsobovat nepříjemné prožitky než houby aeruginascin neobsahující.

Vzhledem k omezenému rozsahu této studie bychom ji neměli brát smrtelně vážně, ale pokud by se podařilo její závěry podařilo zreplikovat, dost možná by to znamenalo, že aeruginascin je buď empatogen, nebo nějaká kombinace empatogenu a psychedelika, případně že nějakým jiným způsobem vyvolává anxiolytické (úzkost tlumící) působení.

Další zajímavou vlastností aeruginascinu je skutečnost, že jde o tzv. kvartérní amin. To znamená, že v sobě obsahuje dusík se čtyřmi různými dalšími skupinami na něj navázanými (v tomto případě jde o ethylový řetězec a tři methyly).

Kvartérní aminy ovšem normálně nejsou schopné projít přes hematoencefalickou bariéru (‘blood-brain barrier’ či ‘BBB’), jež odděluje mozek od zbytku krevního řečiště a zabraňuje vstupu mikrobů a nežádoucích látek, čímž jej drží v bezpečí.

To nejspíš platí i pro aeruginascin. Ten je ovšem v těle metabolizován v 4-HO-TMT, což je analogické způsobu, jakým se psilocybin (4-PO-DMT) metabolizuje na psilocin (4-HO-DMT).

Tento metabolit je podle laboratorních testů mimo živé tělo agonista serotoninového 5-HT_2A receptoru, a tedy by měl být psychedelicky aktivní. Existují navíc doklady, že by mohl být schopný překonat BBB pomocí buněčných transportních proteinů, které obvykle slouží k přesunu různých molekul z krevního řečiště do buňky, což je mechanismus, o kterém se uvažuje i u jiných látek.

Kyslíkové jedy

Ačkoliv naprostá většina tryptaminů je pro tělo prakticky neškodná, existuje pár výjimek, na které se teď zaměříme. Některé kombinace substitucí vedou k neurotoxicitě. Jedná se vesměs o dihydroxytryptaminy, tedy tryptaminy vybavené dvěma hydroxy skupinami na fenylovém prstenci. Mezi ně patří například 5,6-dihydroxytryptamin, 5,7-dihydroxytryptamin či 4,5-dihydroxytryptamin.

Právě poslední jmenovaný je pro nás podstatný. Jeho hydroxy skupiny totiž leží na pozicích, na kterých se nejčastěji vyskytují substituce u psychedelických tryptaminů. To je podstatné, protože jednou z možných variant méně tradičních psychedelik jsou ta, která využívají obě tyto pozice zároveň – jako například 4-HO-5-MeO-DMT.

Podobných variant by šlo samozřejmě vymyslet obrovské množství, avšak nelze opomenou skutečnost, že ve všech běžných substitučních skupinách u tryptaminů se vyskytuje kyslík přímo navázaný na prstenec, právě jako u oněch neurotoxinů.

To samozřejmě neznamená, že všechna (nebo vůbec nějaká) možná psychedelika s kyslík-obsahujícími substitucemi na těchto pozicích jsou neurotoxická. Určité riziko to ale přeci jen je, obzvlášť pokud zvážíme, že část substitučních skupin je tělem metabolizována právě na hydroxy skupiny. Pokud tedy tato psychedelika někdy vstoupí na trh, psychonauti, kteří by s nimi chtěli experimentovat, by měli být maximálně opatrní.

Podvodní tajemství

Opravdu ale musí každá prstencová substituce zahrnovat kyslík?

Ukazuje se, že ne. Největší rodina psychedelik (fenylethylaminy), o níž budeme rozsáhle mluvit za pár týdnů, typicky využívá rozličné halogeny.

O co jde?

Halogeny jsou jedním ze ‘sloupců’ (správně ‘skupin’) v periodické soustavě prvků. Abychom pochopili, co to znamená, musíme udělat krátkou odbočku k tomu, proč je vlastně celá tabulka prvků vystavěná zrovna tak, jak je.

Jednotlivé prvky jsou v tabulce uspořádané jak podle počtu protonů ve jádře svého atomu (toto číslu určuje, o jaký prvek jde), tak podle svých chemických vlastností (proto není například bor hned vedle beryllia nebo hliník vedle hořčíku). Tyto chemické vlastnosti jsou do velké míry výsledkem míry zaplnění poslední ‘slupky’ elektronového obalu, které se také říká ‘valenční‘.

Náš krátký článek pochopitelně nenabízí dostatek prostoru pro vysvětlení celého fungování elektronových obalů atomů (hloubkové pochopení navíc vyžaduje alespoň částečné znalosti fungování kvantové mechaniky), ale pro naše účely postačí, když zde zazní nejdůležitější informace, že jednotlivé ‘slupky’ obalu jsou schopné pojmout jenom přesně stanovené, omezené množství elektronů. Jakmile se jedna slupka plně naplní, elektrony začnou být umisťovány do slupky vyšší, ‘vzdálenější’ jádru atomu.

Díky tomu je možné vystavět periodickou soustavu prvků, protože její periodicita (následování opakovaného pravidla) vychází právě z neschopnosti ‘slupek’ pojmout neomezené množství elektronů. Každá vertikální skupina tabulky v sobě zahrnuje právě ty prvky, jejichž nejvíce vnější ‘slupka’ v sobě má stejný počet elektronů.

Mezi halogeny, které jsou 17. skupinou periodické tabulky prvků, patří fluor, chlor, brom a jod. Jelikož jsou všechny tyto elementy součástí stejného sloupce, mají chemicky podobné (ale ne stejné) vlastnosti, což umožňuje předpokládat, že bude-li (psychedelicky) aktivní látka s jedním z nich, měla by být alespoň do jisté míry aktivní i s ostatními. Jak si budeme ukazovat v některých z budoucích článků této série, podobné předpoklady na základě chemické podobnosti prvků jsou zásadní pro racionální, nenáhodný design nových drog.

Zpátky k tryptaminům. Jak již bylo řečeno, halogeny se běžně používají k substitucím u fenylethylaminů, ale poměrně dlouho nikoho ani nenapadlo, že by stálo za to je zkoušet i u tryptaminů.

To se změnilo ve chvíli, kdy bylo objeveno 5-Br-DMT. To se naprosto neočekávaně přirozeně vyskytuje v přírodě, a navíc na jednom z nejnepravděpodobnějších možných míst pro psychedelikum – v tkáních mořských hub druhu Smenospongia aurea a S. echina, a také u Verongula rigida.

• 

• 

Není zcela jasné, jaký účel 5-Br-DMT pro tyto houby plní, je ale možné, že jde o součást jejich obranného mechanismu – spekuluje se, že by mohlo hrát roli v odpuzování svijonožců, kteří by se chtěli usadit na těle houby, což jí brání dýchat a přijímat potravu.

Kromě 5-Br-DMT lze v mořských houbách najít i 5,6-dibromo-DMT, což je látka velmi podobná, jen má brom kromě páté substituční pozice i na pozici šesté.

Dlouho se spekulovalo, zda je 5-Br-DMT vůbec aktivní, ačkoliv neexistoval dobrý důvod se domnívat, že není – pátá indolová pozice je velmi tolerantní vůči substitucím všech druhů (na rozdíl od mnoha jiných pozic) a brom má navíc vůči běžnějším skupinám jisté chemické výhody, které by měly 5-Br-DMT zajistit snadnější vstup do mozku než klasickým nehalogenovým tryptaminům.

Tuto záhadu rozťal roku 2013 pseudonymní ‘Dr. Osculum’, výzkumný chemik, jenž vynalezl způsob, jak syntetizovat 5-Br-DMT v laboratoři, čímž odstranil extrémní obtíže (a etické a ekologické problémy) s jeho extrakcí z mořských hub. Následně ho sám na sobě otestoval a shledal, že v dávce 20-50mg (kouřením) vyvolává slabé, sedativní, euforické psychedelické efekty.

Od té doby uplynulo dost času, aby se zájem o 5-Br-DMT stihl rozšířit i mezi běžnější psychonauty, a (dost možná i díky Osculumově zveřejněné metodě syntézy) tato látka vstoupila na trh. Navzdory své pokračují obskurnosti a velmi malému množství lidí, kteří ji otestovali, se však podle omezeného počtu reportů zdá, že Osculum její efekty ve své původní zprávě vyhodnotil správně.

5,6-Dibromo-DMT, je-li mi známo, nadále zůstává nevyzkoušené člověkem.

Jak již bylo řečeno, skutečnost, že jedna halogenová substituce je aktivní, ale logicky znamená, že je velmi pravděpodobné, že budou (nějak) aktivní i ostatní.

Minimálně 5-F-DMT a 5-Cl-DMT byla určitě připravena, ale ani o jednom se prakticky vůbec nic neví. U verze s chlorem, která je momentálně (březen 2021) extrémně nová, existují v psychonautské komunitě obavy ohledně možné neurotoxicity, protože některé ze známých silných neurotoxinů (používaných, když vědci potřebují v pokusných zvířatech specificky zahubit serotonergické neurony) mají vágně podobnou strukturu.

Vyšší škola halogenů

Pochopitelně se nabízí otázka, zda si aktivitu zachovávají i vyšší homology halogenových substitucí. Těžko říct, protože žádný z nich patrně nikdy neprošel řádným testováním, ačkoliv některé patrně připraveny byly, například 5-F-DET či halogenové substituce DALTu.

Jisté vodítko může přeci jen poskytovat 5-Br-DMT, které vykazuje mírnou aktivitu při dávce 50mg, zatímco klasické, nesubstituované DMT slabě působí spíš v dávce poloviční.

‘Slabost’ 5-Br-DMT v této dávce ale samozřejmě neznamená, že nemůže být výrazně silnější v dávce vyšší. Subjektivní intenzita psychedelických efektů roste s násobkem požité látky spíš exponenciálně než lineárně, takže třeba 100mg 5-Br-DMT by mohlo být slibným množstvím.

I kdyby se nějaký udatný psychonaut rozhodl takovou dávku vyzkoušet, narazil by na problém, že je velmi obtížné až téměř fyzicky nemožné dostatečně rychle vdechnout tak velké množství kouře/páry. Možná je proto slibnější zaměřit se na potenciální orální aktivitu 5-Br-DMT.

Dr. Osculum vyzkoušel 100mg orálně a zaznamenal jen velmi slabé, nepsychedelické efekty, které snad mohly být placebo efektem. Samo DMT je ovšem také ústně neaktivní, protože na něj útočí oxidázy monoaminů běžně přítomné v těle. Experimenty s kombinací 5-Br-DMT a nějakého MAOI však na své provedení stále čekají.

Připraveny byly i některé látky s halogenovou substitucí na jiné než páté pozici. Nejvýznamnější z nich je patrně 6-F-DET. To nejenže bylo vyrobeno, ale dokonce bylo i vyzkoušeno na lidech. Psychedelická aktivita nalezena nebyla, ale je možné, že i v tomto případě jde o problém s dávkováním, protože nějaké velmi slabé efekty patrně zaznamenány byly, patrně dostatečně silné, aby bylo 6-F-DET někdy používáno jako aktivní placebo.

6-F-4-HO-DMT, jemuž by se také asi mohlo říkat 6-fluoropsilocin, bylo ozkoušeno na krysách nacvičených v odlišování LSD od placeba a projevilo se jako aktivní, což může buď znamenat, že šestá pozice má přeci jen nějakou roli v aktivitě, nebo prostě skutečnost, že ‘rušení aktivity’, které způsobuje, není dost silné, aby ‘přebilo’ značnou aktivitu základního psilocinu. Podobně na tom bylo i 6-F-5-MeO-DMT, které ovšem nahrazovalo LSD ještě lépe.

5-MeO-4-fluoro-DMT pak částečně nahrazovalo DOI u krys vycvičených na jeho odlišování od placeba.

Zdá se tedy, že potenciál pro zajímavé substituce u tryptaminů je opravdu rozsáhlý a celé velké aktivní či potenciálně aktivní rodiny látek teprve čekají na svoje ozkoušení psychonauty. Kdybyste se k některé z látek rozebíraných v tomto článku dostali a rozhodli se ji vyzkoušet (k čemuž samozřejmě nikoho nenabádám), pošlete mi prosím report o své zkušenosti, klidně anonymně. Rozvíjející se psychonautie vám poděkuje.

A to je pro dnešek vše. Zvláštních tryptaminů existuje více, ale vesměs o nich nejsou k dispozici vůbec žádné informace, takže zmiňovat tu jeden každý z nich by se míjelo účelem. Snad jednoho dne, až o nich bude známo více, jim věnujeme další článek.

Příští týden trochu odbočíme od psychedelik a budeme se věnovat harmalovým alkaloidům, o nichž jsme se už několikrát letmo zmínili, neboť slouží jako mocná MAOI, často požívané v kombinaci s různými tryptaminy (a ostatně samy mezi ně také patří), například v ayahuasce.

---

¹ Aeruginascin je výjimečně nešťastné jméno, existující z historických důvodů. Správně by se podle logiky pojmenovávání tryptaminů měl jmenovat ‘aeruginascybin’, zatímco jeho metabolit, 4-HO-TMT, by měl být ‘aeruginascin’ namísto něj.

---

Autorem náhledového obrázku je můj přítel Mat Coll.