psilocybin – utheraptor

Tryptaminy #3: Houby lesní, houby mořské

Psychedelik spadajících do kategorie tryptaminů existuje obrovské množství. Většina z nich dodržuje poměrně jednoduchá pravidla výstavby, o nichž jsme psali v předchozích dvou článcích. Jsou ale i méně tradiční látky, kterým se budeme věnovat dnes.

V podstatě existují dvě kategorie zvláštních tryptaminů – ty se zvláštními substitucemi a ty se substitucemi na zvláštních místech (teoreticky tyto přístupy samozřejmě jde kombinovat, ale v praxi se to moc neděje).

Obrázek výše nám připomíná základní strukturu tryptaminové kostry, na níž jsou vystavěny všechny látky, o nichž se v rámci této minisérie bavíme. Typicky se u nich objevují substituce na dusíku (obvykle dvě), často společně s dodatečnými substitucemi na 4. a 5. pozici indolového dvojprstence.

Pozorný čtenář si už jistě uvědomil, že tyto ‘standardní’ varianty ovšem vyčerpávají jenom poměrně malou část všech možných substitucí – a má pravdu. Právě těmi ‘nestandardními’ se totiž dnes budeme zabývat.

Tryptaminy #1: DMT a jeho sourozenci

Proč vlastně psychedelika působí tak, jak působí? V jednom z minulých článků jsme si vysvětlili, že to je proto, že jejich molekuly fyzicky připomínají molekulu serotoninu, přirozeného neurotransmiteru v mozku, který neurony používají ke vzájemné komunikaci.

Dnešní článek je o jiném tématu, ale přesto má s farmakologií psychedelik něco společného. Budeme si totiž ukazovat, jaké různé látky spadají mezi tryptaminy, jednu ze tří hlavních skupin psychedelik (k ostatním dvěma – fenylethylaminům a lysergamidům – se v budoucnu ještě vrátíme).

Moderní historie psychedelik

Lidská fascinace změněnými stavy vědomí má velmi hlubokou minulost. Právě proto jsou mezi lidmi tolik oblíbené drogy ve všech jejich podobách, od alkoholu po heroin. Zatímco minule jsme poodkrývali jejich dávné dějiny, dnes se podíváme na nedávnou historii psychedelik a na jejich přetrvávající vliv na světovou společnost a kulturu.

Ačkoliv nejznámější je samozřejmě výbuch psychedelie během divokých šedesátých let, popularita rozumvíračů v moderním západním světě započínala už na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Šlo primárně o meskalin, jenž byl po dlouhá tisíciletí využíván původními americkými obyvateli. Po rozvrácení velkých říší Střední Ameriky se tyto prastaré kulty postupně přerodily do nových podob. Jednou z nich je Native American Church, rozvíjející se ke konci devatenáctého století. Ten navázal na klasické peyotlové rituály a do dnešní doby se těší státní ochraně zahrnující zákonné výjimky umožňující legální užívání meskalinu pro jeho členy. Další z těchto moderních manifestací bychom mohli nalézt u Mazatéků, domorodých obyvatelů mexického údolí Sierra Mazateca v Oaxace. Jejich víra v sobě spojuje křesťanství s psychedelickým mysticismem a rituály využívajícími lysohlávky a šalvěj divotvornou. O cestách za nimi si můžeme přečíst například v pamětech Alberta Hofmanna.

Dávná historie drog

Tma. Stíny. Šlehající plameny.

Bubny, hudba.

Lidé tančí kolem ohně.

Ve středu kruhu se svíjí postava v kožešinách, s ozdobami z kostí. Oči v sloup, jsou vidět jen bělma.

Hudba se prohlubuje. Škubavé pohyby nabírají na rychlosti.

Stíny se svíjejí.

Oheň stoupá.

U strnulých úst se objevuje pěna.

Začíná píseň beze slov.

Věštba.

***

V člověku plane touha po poznání. Rozhořela se dlouho předtím, než staří Řekové vymysleli vědu, dlouho před dechberoucími odhaleními moderních bádání. Právě z této touhy a s ní spojené potřeby ovládat svět kolem sebe se zrodili první bozi. Před těmi opravdovými, před panteony pískem zavátého Egyptu a dálné Indie, však vládli lidské víře duchové předků a přírody.

Tito duchové mohli být pečující i škodolibí, ve všech případech však byli nevypočitatelní a domluvit se s nimi bylo obtížné. Proto existovali šamani, tajuplní členové kmene, kteří stáli na pomezí mezi světem lidí a světem duchů, styčné kameny, obávaní i vyhledávaní. Pokud se v říši duchů vyskytla nějaká nerovnováha, bylo úkolem šamana ji napravit a zajistit tak, že nedopadne i na běžný svět.

V dnešních dnech je šamanismus velmi rozředěný. Mnoho lidí nazývá samo sebe šamany a daleko větší množství je vyhledává, avšak s původními snovými poutníky mají tito novodobí falešníci jen velmi málo společného. Ani to není možné – šaman je z podstaty role kmenová a v rozvinuté civilizaci nemůže plnit svou původní úlohu, neboť tu už nahradila celá řada jiných, méně mystických profesí. Pokud si člověk může zajít k doktorovi, jenž mu předepíše snadno poživatelný, ve většině případů rychle působící lék, který zažene jeho neduh, odpadá nebezpečí a přemlouvání neviditelných, nepochopitelných sil skrytě ovládajících svět.

Aby říše duchů dávala smysl, lidské poznání musí být velmi neúplné, jen náznakové, daleko bližší nepodložené víře než skutečnému pochopení. Smysl šamana vychází ze skutečnosti, že se zabývá věcmi, jakým rozumí jen on sám, ne těm, jaké si každý může podle vlastní vůle najít na internetu nebo v knihovně.

Co tedy byl pravý, syrový, skutečný šamanismus dávných věků?

Psychedelika v medicíně

Psychedelika nejsou nebezpečná. Právě naopak, výzkum ukazuje, že mají rozsáhlá lékařská využití, jejichž limity stále nejsou zcela prozkoumány. Dnes si ukážeme, jaké benefity to jsou a proč činí právě psychedelika jedněmi z nejnadějnějších staronových léčiv.

V tomto článku se nebudeme zabývat extází a ketaminem, protože nejde o psychedelika. Možné benefity extáze v lékařské péči jsme shrnuli v tomto textu, ketaminu budeme věnovat jeden z budoucích textů. Na některý z příštích textů si rovněž necháme microdosing, neboť ten má svá vlastní distinktivní rizika a benefity a bude lépe jej probrat uceleně a zvlášť.

Mýty kolem psychedelik

Pravděpodobně neexistuje žádná problematika natolik provadlá nesmírnou snůškou nepodložených představ, lží a dezinformací, jako je právě problematika psychedelik. Je to logické – drogy představují jedno z největších společenských tabu, takže se kolem nich logicky utváří štědrý nános fantazií a pověr. Ten byl navíc uměle dotvářen státní – především americkou – propagandou a chybnými ranými vědeckými výzkumy, o čemž se ještě budeme bavit v nadcházejícím článku o historii psychedelik. Jak pravil jeden můj přítel, Spojené státy potřebovaly vyhrát válku ve Vietnamu a miliony tripujících hipíků jim v tom rozhodně nepomáhaly.

Skutečným problémem je, že tyto lži následně vstoupily do společenského podvědomí a pevně se tam uchytily. Přetrvávají dokonce i mezi odbornou veřejností – což je pochopitelné, protože skutečných psychedelických výzkumníků je jen minimum. James Fadiman ve své knize The Psychedelic Explorer’s Guide, ve které se problematice rozumvíradel věnuje do hloubky, usuzuje, že velkou škodu napáchali i akademici, kteří sami neměli žádnou osobní zkušenost s psychedeliky, a tak snadno podlehli bludům k nim přicházejícím. Ty pak dále šířili často i v jinak široce uznávaných odborných médiích a učili jim celé generace svých žáků.

Continue reading “Mýty kolem psychedelik”

Rizika psychedelik

Užívání látek tak mocně ovlivňujících mysl, jako jsou psychedelika, pochopitelně není bez rizik. Zatímco mnoho jiných drog přímo poškozuje tělo, v některých případech i opravdu kritickým způsobem (alkohol, kouřený nikotin, kokain, heroin, ale i mnoho dalších), rizika především klasických psychedelik spadají spíše do behaviorální roviny – látka samotná vám ve většině případů neublíží, avšak věci, které pod jejich vlivem vykonáte, mohou být velmi nebezpečné.

Continue reading “Rizika psychedelik”

Co zažijete na psychedelikách

….

………

DISCLAIMER

Smysl tohoto textu je čistě edukativní a není jeho cílem kohokoliv jakkoliv navádět či podněcovat ke konzumaci nelegálních substancí, natož šířit toxikomanii jako takovou. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za všechny způsoby, jakými by mohly být informace v tomto vzdělávacím článku zneužity či dezinterpretovány škodlivými způsoby.

Problém sdílení

Jak již bylo naznačeno v minulém příspěvku této série, psychedelika a halucinogeny obecně produkují stavy mysli, které se výrazně kvalitativně liší od čehokoliv, co by člověk mohl v rámci svého normálního smyslového života zažít.

To v praxi znamená, že pokud opomineme různé extrémní metody (jako jsou právě rozumvírače, hluboká meditace, holotropní dýchání a jiné), je zhola nemožné těchto stavů dosáhnout. To může mít několik důvodů. Některé z psychedelických kválií jsou prostě natolik intenzivní, že nic, co by se člověku reálně mohlo přihodit, je nedokáže vyvolat, ačkoliv v podstatě jde jen o extrémně znásobené normální pocity. Jiné vědomžiky však vůbec nekorespondují s prožitky běžného života, jak si za chvilku ukážeme níže. Paradoxně tak může dojít k situaci, kdy člověk sám vlastně neví, co cítí.

Continue reading “Co zažijete na psychedelikách”

Jak fungují psychedelika?

Terminologické zmatení

Co se vám vybaví, když se řekne slovo droga? Jste-li typickým zástupcem západní společnosti, bude to patrně obrázek nějaké fetky, jak si ve stínech v temné uličce rozpouští na lžičce pervitin, případně vysmátý obličej Jordana Belforta chvilku poté, co sjel lajnu kokainu.

A v tom je přesně jádro problému. Termín ‚droga‘ je tak široký a opředený tak negativními konotacemi, že je v podstatě nemožné vést za jeho využití smysluplnou diskuzi o různých látkách ovlivňujících mysl. Těch je přitom nespočet a navzájem se od sebe velice liší, jak z hlediska farmakologického principu fungování na lidské tělo a následných subjektivně pozorovaných efektů, tak z pohledu toxicity, možného budování závislosti a dalších nedobrých účinků. Continue reading “Jak fungují psychedelika?”