Líbí se vám úvodní obraz tohoto článku? Kdo byste odhadovali, že ho mohl namalovat?
Odpověď vás možná překvapí, protože jeho autorem není člověk, ale šimpanz učenlivý jménem Congo, jenž žil v polovině minulého století.
Continue reading “Neznámé umění zvířat”Aztékové jsou pochopitelně známí jako krvežízniví dobyvatelé, kteří ovládli větší část svého světa a prováděli mnohatisícové lidské oběti, aby nasytili své strašlivé bohy. Takový obraz o nich je postupně utvářen a upevňován populární kulturou, jež tento velmi složitý národ redukuje na to, co je děsivé a pro člověka dnešní doby nepochopitelné, ve snaze vydělat prostřednictvím nesmyslných příběhů o nich peníze.
Ve skutečnosti to samozřejmě bylo dosti jinak. Aztékové sice prolévali na vrcholech svých chrámů záplavy krve, ale také to byl lid básníků a zpěváků s nebývalou civilizační úrovní. Válka pro ně představovala zdroj obětí, nutných pro ukojení krutých božstev, avšak pokud mohli, násilí se vyhýbali – jejich boj byl často ritualizovaný a jeho cílem ve většině případů nebylo zabíjet, bylo-li zbytí. I přes dobyvačné kampaně kvetla diplomacie a svého času byli schopni utvořit jedno z nejvýznamnějších státnických spojenectví své doby.
Jací tedy Aztékové byli doopravdy?
Continue reading “Psychedelika a aztécké vidění světa”Tma. Stíny. Šlehající plameny.
Bubny, hudba.
Lidé tančí kolem ohně.
Ve středu kruhu se svíjí postava v kožešinách, s ozdobami z kostí. Oči v sloup, jsou vidět jen bělma.
Hudba se prohlubuje. Škubavé pohyby nabírají na rychlosti.
Stíny se svíjejí.
Oheň stoupá.
U strnulých úst se objevuje pěna.
Začíná píseň beze slov.
Věštba.
***
V člověku plane touha po poznání. Rozhořela se dlouho předtím, než staří Řekové vymysleli vědu, dlouho před dechberoucími odhaleními moderních bádání. Právě z této touhy a s ní spojené potřeby ovládat svět kolem sebe se zrodili první bozi. Před těmi opravdovými, před panteony pískem zavátého Egyptu a dálné Indie, však vládli lidské víře duchové předků a přírody.
Tito duchové mohli být pečující i škodolibí, ve všech případech však byli nevypočitatelní a domluvit se s nimi bylo obtížné. Proto existovali šamani, tajuplní členové kmene, kteří stáli na pomezí mezi světem lidí a světem duchů, styčné kameny, obávaní i vyhledávaní. Pokud se v říši duchů vyskytla nějaká nerovnováha, bylo úkolem šamana ji napravit a zajistit tak, že nedopadne i na běžný svět.
V dnešních dnech je šamanismus velmi rozředěný. Mnoho lidí nazývá samo sebe šamany a daleko větší množství je vyhledává, avšak s původními snovými poutníky mají tito novodobí falešníci jen velmi málo společného. Ani to není možné – šaman je z podstaty role kmenová a v rozvinuté civilizaci nemůže plnit svou původní úlohu, neboť tu už nahradila celá řada jiných, méně mystických profesí. Pokud si člověk může zajít k doktorovi, jenž mu předepíše snadno poživatelný, ve většině případů rychle působící lék, který zažene jeho neduh, odpadá nebezpečí a přemlouvání neviditelných, nepochopitelných sil skrytě ovládajících svět.
Aby říše duchů dávala smysl, lidské poznání musí být velmi neúplné, jen náznakové, daleko bližší nepodložené víře než skutečnému pochopení. Smysl šamana vychází ze skutečnosti, že se zabývá věcmi, jakým rozumí jen on sám, ne těm, jaké si každý může podle vlastní vůle najít na internetu nebo v knihovně.
Co tedy byl pravý, syrový, skutečný šamanismus dávných věků?
Continue reading “Dávná historie drog”Naše Země nevzkvétá.
Vlastně právě naopak. Vyhynutím je ohrožen milion (!) druhů rostlin a zvířat, což je asi osmina jejich celkového předpokládaného počtu. Pokud během následujících několika krátkých let a desetiletí nedojde k obrovské systémové změně k udržitelnějšímu využívání přírodních zdrojů, téměř nebude možné tento katastrofický trend zvrátit.
Continue reading “Šesté vymírání druhů”Psychedelické prožitky patří mezi to nejsilnější, co člověk vůbec může zažít. Vědecké dotazníky dokonce ukazují, že první zkušenost s LSD mnoho lidí označuje za jednu z pěti nejvýznamnějších událostí svého života, srovnatelnou s narozením prvního dítěte či smrtí blízkého.
Není proto divu, že lidé mají tendenci přisuzovat odhalením, jichž se v průběhu duchovní cesty stanou svědky, větší důvěryhodnost, než by patrně vyžadoval zdravý rozum. Jedna věc je vidět na DMT McKennovy strojové elfy, druhá je usoudit, že realita je iluze, za kterou stojí mimozemské extradimenzionální bytosti.
.
….
………
DISCLAIMER
Smysl tohoto textu je čistě edukativní a není jeho cílem kohokoliv jakkoliv navádět či podněcovat ke konzumaci nelegálních substancí, natož šířit toxikomanii jako takovou. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za všechny způsoby, jakými by mohly být informace v tomto vzdělávacím článku zneužity či dezinterpretovány škodlivými způsoby.
Problém sdílení
Jak již bylo naznačeno v minulém příspěvku této série, psychedelika a halucinogeny obecně produkují stavy mysli, které se výrazně kvalitativně liší od čehokoliv, co by člověk mohl v rámci svého normálního smyslového života zažít.
To v praxi znamená, že pokud opomineme různé extrémní metody (jako jsou právě rozumvírače, hluboká meditace, holotropní dýchání a jiné), je zhola nemožné těchto stavů dosáhnout. To může mít několik důvodů. Některé z psychedelických kválií jsou prostě natolik intenzivní, že nic, co by se člověku reálně mohlo přihodit, je nedokáže vyvolat, ačkoliv v podstatě jde jen o extrémně znásobené normální pocity. Jiné vědomžiky však vůbec nekorespondují s prožitky běžného života, jak si za chvilku ukážeme níže. Paradoxně tak může dojít k situaci, kdy člověk sám vlastně neví, co cítí.
Terminologické zmatení
Co se vám vybaví, když se řekne slovo droga? Jste-li typickým zástupcem západní společnosti, bude to patrně obrázek nějaké fetky, jak si ve stínech v temné uličce rozpouští na lžičce pervitin, případně vysmátý obličej Jordana Belforta chvilku poté, co sjel lajnu kokainu.
A v tom je přesně jádro problému. Termín ‚droga‘ je tak široký a opředený tak negativními konotacemi, že je v podstatě nemožné vést za jeho využití smysluplnou diskuzi o různých látkách ovlivňujících mysl. Těch je přitom nespočet a navzájem se od sebe velice liší, jak z hlediska farmakologického principu fungování na lidské tělo a následných subjektivně pozorovaných efektů, tak z pohledu toxicity, možného budování závislosti a dalších nedobrých účinků. Continue reading “Jak fungují psychedelika?”
Pohodlně se usaďte a na okamžik odvraťte své oči od obrazovky. Nechte své vědomí volně plynout, naplnit všechen ten prostor, jehož se mu sice dostává, ale normálně se příliš soustřeďuje na jednu věc, než aby jej obývalo. Prozkoumejte své ruce, svůj trup, své nohy. Postupně po jednom zatínejte svaly. Obvykle své tělo cítíte jen matně, avšak pokud chcete, můžete na něj upřít svou plnou pozornost a skutečně se mu věnovat.
Není to zvláštní? Vaše tělo existuje jen jako odraz ve vaší mysli. Když se myšlenkami zatouláte příliš daleko, jako by úplně přestalo existovat, zcela z prostoru vašeho vědomí vyprchá. Ne nadarmo se říká, že je člověk pohlcen prací. Samozřejmě, pokud budete chtít, můžete na něj pohlédnout či si na něj sáhnout, ale takové vjemy samy o sobě nic neprozrazují o tom, jaké vaše tělo doopravdy je, pouze o tom, jak se vám jeví. Se zbytkem světa je to podobné.
Immanuel Kant pravil, že každá lež je už jen ze své samotné podstaty špatná.
Immanuel Kant by rovněž měl být exhumován a posmrtně popraven za zločiny proti logice.
Patrně každý z nás někdy lhal. Ve většině případů to bylo nepochybně pro zvýšení vlastní utility, ať už ve formě osobního obohacení (ne maminko, tenhle měsíc jsi mi ještě nedala kapesné) nebo ve formě vyhnutí se něčemu nepříjemnému (nemůžu si s tebou vyjít, musím se učit do školy).
Někdy však lžeme ne sami pro sebe, ale pro někoho jiného (pro účely tohoto eseje zde opominu problematiku psychologického egoismu a blatantní nemožnosti vykonat nesobecký čin, o těch se můžeme pobavit někdy jindy). Víte dobře, o čem mluvím: “Jééé, to je ale krásný obrázek.” Nebo: “Nic si z toho nedělej, neublížil jsi mi.” A podobně.
Povězte lidé tohoto světa, čím byste byli raději? Hvězdou v otevřeném hrobě, k zániku pevně odsouzenou, přesto však zářící a jasnou, svobodnou ve svém neodkladném konci? Nebo snad člověkem s leskem v očích a prázdnotou v srdci, lačnícím, bažícím po žáru a plameni hvězdy, po jejím světle, které se vaše oči zoufale a marně snaží lapit? Cožpak je vám dlouhý, zbytečný život milejší posledního tance, vášně, jež přichází před koncem všech věcí? Copak vás nic nenaučil Zarathustra, ten prorok nad proroky, posel časů budoucích?
utheraptor 