Tryptaminy #4: Ayahuaska a tajemství harmaly

Ayahuasku nejspíše většina mých čtenářů dobře zná. Jde o halucinogenní nápoj pocházející původně z amazonských pralesů, kde jej po mnoho a mnoho generací používali místní šamané pro komunikaci s duchovním světem.

Své rozumvíravé efekty ayahuaska získává díky obsahu DMT, velmi silného tryptaminového psychedelika, jež se přirozeně vyskytuje v tkáních řady různých rostlin, například druhu Mimosa hostilis (vlevo) či Psychotria viridis (vpravo), jež je blízce příbuzná kávovníku.

Jak jsme si ovšem již vysvětlovali, DMT není aktivní při orálním podání. Je to proto, že na něj útočí tzv. oxidázy monoaminů (MAO), enzymy, jež tělo používá k odstranění přebytečných monoaminových neurotransmiterů, jako je třeba serotonin, dopamin či adrenalin, jejichž příliš vysoká hladina v těle může být nebezpečná. Když MAO potká nějaký takový neurotransmiter, ‘odlomí’ od něj jeho aminovou skupinu, čímž jej zničí a zabrání tak jeho nechtěnému vlivu na buňky.

Proteinová struktura oxidázy monoaminů druhu B

Tady do hry vstupuje druhá složka ayahuasky – MAOI neboli inhibitory oxidáz monoaminů. Jde o látky tak trochu podobné serotoninu (ve stejném smyslu, jako jsou mu tak trochu podobná psychedelika), které jsou ze složitých biochemických důvodů ‘lákavější’ pro MAO než neurotransmitery samotné. Tím je efektivně obsadí či zablokují a zabrání tak jejich běžnému působení, čímž zvýší hladinu monoaminových neurotransmiterů v mozku. Právě proto se MAOI někdy používají jako antidepresiva, ačkoliv se od toho ustupuje z důvodů, o nichž ještě budu mluvit.

Jak už si mí čtenáři možná domysleli, pokud MAOI zablokují MAO, znemožní jim to rozložit DMT přítomné v těle na jeho neaktivní složky. Právě z toho důvodu se do ayahuasky tradičně přidává buď liána Banisteriopsis caapi (vlevo) nebo šamanichovitá bylina Peganum harmala (vpravo).

Obě tyto rostliny v sobě obsahují tzv. harmalové alkaloidy, které slouží jako MAOI. Ačkoliv to tak na první pohled nemusí vypadat, ve skutečnosti jde o tryptaminy, jen trochu složitější, než na které jsme byli zvyklí z minulých článků této série. Ukážeme si to na příkladu harmalanu, nejjednoduššího MAOI tohoto druhu:

Harmalové alkaloidy (a β-karboliny, jejich mateřskou chemickou skupinu) si můžeme obecně představit jako tryptaminy, u nichž je dusík sedící na konci ethylového řetězce připojený zpátky ke ‘špičce’ indolu (neboli jeho druhé substituční pozici) pomocí dodatečného uhlíku, čímž se vytvoří třetí prstenec.

Mimochodem, MAOI se v menším množství vyskytují i v listech tabáku či v mučence.

Obecné umocňovače

Kromě toho, že MAOI činí DMT orálně aktivní, také v podobě changy, tedy kuřivové směsi DMT a bylin obsahujících harmalové alkaloidy, také významně prodlužuje jeho efekty a do jisté míry mění jejich povahu – klasicky se říká, že changa vyvolává méně ‘chaotické’ stavy než samotné DMT.

Tím ovšem možné kombinace MAOI s různými psychedeliky nekončí.

Neslavně proslulá je směs MAOI a 5-MeO-DMT. Tato látka, typicky se vyskytující v sekretu ropuchy coloradské (známější jako bufo alvarius), není náhražkou DMT. Jak jsme si již vysvětlovali, chemicky se od něj liší a má jiné subjektivní efekty. Jeho kombinace s MAOI je pak přímo nebezpečná a může vést i ke smrti, pokud se to s ní přežene – dost možná proto, že 5-MeO-DMT kromě svého působení na serotoninový 5-HT2A receptor (což je společné všem psychedelikům) i přímo vypouští serotonin do štěrbin mezi neurony, což v případě nepřítomnosti MAO může vést k životu nebezpečnému serotoninovému syndromu. Ze stejného důvodu je extrémně nebezpečné kombinovat jakákoliv MAOI s MDMA či jinými empatogeny.

Pokud jsou harmalová MAOI kombinována jen s velmi nízkými dávkami 5-MeO-DMT, dramaticky posilují jeho účinky, což bych ovšem nikomu nedoporučoval zkoušet, pokud nemá rozsáhlé zkušenosti jak s 5-MeO-DMT samotným, tak s harmalou.

Ropucha koloradská, známější pod názvem Bufo alvarius, jejíž sekret přirozeně obsahuje 5-MeO-DMT, subjektivně nejintenzivnější známé psychedelikum. Autorem obrázku je Wildfeuer a byl převzat pod licencí  Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.

Posilující či modifikační efekty si MAOI zachovávají i u řady jiných psychedelik, od LSD a LSA přes DPT až po lysohlávky a dost možná i meskalin, ačkoliv většina těchto látek je běžně orálně aktivní i sama o sobě.

Jednou z příčin je patrně skutečnost, že MAO na ně stejně útočí, ale ne dost efektivně, aby je kompletně eliminovalo a zabránilo tak jejich působení. Pokud si k tomu člověk zároveň vezme harmalu, logicky by měl být efekt posílen.

Měkké, ale nikoliv bezpečné snění

Druhou příčinou je fakt, že harmalové alkaloidy jsou psychoaktivní i bez kombinace s jinými látkami, ač to obvykle vyžaduje poměrně vysoké dávky. Typicky způsobují snové psychedelické efekty, obvykle méně rozvinuté a intenzivní než u skutečných psychedelik, ale přesto přítomné (ačkoliv třeba vizuály jsou obvykle jen slabé). Pokud jsou MAOI konzumována přímo v podobě rostlinné hmoty (často semen), nejsou vzácností nepříjemné fyzické efekty a silné nevolnosti, čemuž se poutník může vyhnout pomocí kvalitních extraktů. Rostliny obsahující harmaloidy mají navíc proslule odpornou chuť.

Jelikož MAOI zabraňují MAO rozložit přebytečné neurotransmitery typu serotoninu, dopaminu, noradrenalinu a podobně, jejich požívání způsobuje vyšší hladinu těchto neurotransmiterů v těle, což se logicky musí na efektech podílet.

Na druhou stranu by ale člověka ani nemělo příliš překvapit, že MAOI obecně a harmalové alkaloidy především nejsou zrovna nejbezpečnější věcí na světě. Oxidázy monoaminů existují z určitého důvodu, a pokud jsou příliš potlačeny, není to pro tělo zdravé.

Harmalové alkaloidy samy o sobě jsou vesměs neurotoxické, ačkoliv patrně nepanuje konsenzus ohledně toho, jak moc. Na druhou stranu jsou také cytotoxické (neboli jedovaté pro buňky), ale zdá se, že tomuto efektu podléhají spíše nádorové buňky, což by možná umožňovalo jejich využití v medicíně.

Hlavní riziko MAOI ale tkví v jejich kombinaci s různými jinými látkami. Nejvýznamnější z nich je tyramin, který se běžně vyskytuje v mnoha druzích jídel a nápojů (typicky například v silných sýrech, uzeném mase, nakládané zelenině či pivu). Přirozeně působí jako tzv. vypouštěč katecholaminů, tedy hlavně dopaminu, adrenalinu a noradrenalinu, významných monoaminových neurotransmiterů. Svou aktivitou zvyšuje jejich množství dostupné k vázání na receptory mozkových neuronů.

Jak si budeme ukazovat v některých budoucích článcích, podobným mechanismem fungují rozličné stimulanty (například amfetamin, kokain či kathinon). Tyramin ale na rozdíl od nich není obvykle schopný překonat hematoencefalickou stěnu, která odděluje mozek od zbytku krevního řečiště a zajišťuje tak jeho sterilitu a odolnost proti možným patogenům. Tyramin kvůli tomu nemá prakticky žádné psychoaktivní efekty, je ale schopný způsobit extrémně vysoký krevní tlak, což je zdravotně velmi rizikové, pokud tělo nemá k dispozici dost MAO, aby vypuštěné katecholaminy rychle odbouralo – například pokud bylo MAO zahlceno MAOI.

Pokud tedy člověk užívá nějaké MAOI (ať už jako předepsané antidepresivum či z psychonautských účelů), měl by si dávat opravdu velký pozor, co jí a pije.

Tyramin, také známý jako 4-hydroxyfenylethylamin

Mnoho druhů

Rozličných harmalových alkaloidů existuje celá řada, vesměs si jsou ale vzájemně hodně podobné. Nejvýznamnějšími jsou harmin a harmalin, které jsou strukturálně téměř shodné a liší se pouze množstvím vodíků připojených na některé z jejich uhlíků.

Zatímco harmin má na pravém prstenci připojené omezené množství vodíků, čímž vzniká dvojná vazba navíc, harmalin jich má více, takže je u něj tato vazba nahrazena vazbou jednoduchou

Kromě nich existují i další, které buď získávají nebo ztrácejí nějakou substituční skupinu nebo mají více vodíků na úkor složitosti vazeb. Část z nich si ukážeme na obrázku níže, žádná specifická data o jejich fenomenologické rozdílnosti od ostatních zástupců této skupina však k dispozici nejsou.

Pozorný čtenář si jistě povšimne, že se v případě isoharminu na indolovém dvojprstenci vyskytuje methoxy skupina na stejné pozici, na které je typicky přítomná u tryptaminových psychedelik.

Vystává tudíž logická otázka, zda by harmalová struktura nemohla tolerovat i jiné substituce, které se zde mohou objevovat u ‘obyčejnějších’ tryptaminů – například ty halogenové, čímž by mohla vzniknout třeba následující látka:

6-Bromoharmalan či bromonorharmalan, chemicky známý jako 6-bromo-1-methyl-9H-pyrido[3,4-b]indole

6-Bromoharmalan opravdu existuje, ale není známo, jaké jsou jeho samostatné či kombinační efekty. Výzkum harmalových alkaloidů je nicméně poměrně aktivní disciplínou, takže je možné, že se v blízké době dočkáme nějakých pokroků.

A to je pro dnešek vše. Příští týden se podíváme na melatonin a jeho příbuzné a jejich vliv na lidský spánek.


Za odborné konzultace děkuji týmu EffectIndexu.

Autorem náhledového obrázku je můj přítel Mat Coll.

One thought on “Tryptaminy #4: Ayahuaska a tajemství harmaly”

Komentovat

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s