Fenylethylaminy #2: Sbírka páně Shulgina

Na úplném konci minulého článku jsme zmínili látku zvanou 2C-O. Podobně jako meskalin, i 2C-O je jednoduchým fenylethalaminem, který má na své základní struktuře připojeny tři methoxy skupiny.

Zatímco meskalin je ale má na pozicích 3, 4 a 5, 2C-O je má na pozicích 2, 4 a 5. Jde tedy o látky velmi, velmi blízce příbuzné, ale přesto odlišné. Rozdíl v pozici jediné substituční skupiny činí jejich chemické vlastnosti velmi rozdílnými, a zatímco meskalin je velmi aktivní psychedelikum, 2C-O nemá efekty téměř žádné – podle všeho jen umocňuje efekty meskalinu, pokud jsou obě látky podány zároveň.

Dva poziční izomery – téměř, ale přece ne úplně stejné

Význam 2C-O nespočívá ani tak v něm samém, ale v 2C-x – obrovské rodině látek od něj odvozených, založených na jeho 2,4,5 substituční struktuře.

Continue reading “Fenylethylaminy #2: Sbírka páně Shulgina”

Fenylethylaminy #1: Kaktusový tanec meskalinu

Meskalin je jedno z nejznámějších psychedelik vůbec – společně s LSD, psilocybinem a DMT tvoří čtveřici archetypálních, nejlépe popsaných psychedelik, od nichž jsou odvozena všechna ostatní.

Vyskytuje se v kaktusech peyotl (Lophophora williamsii), San Pedro (Echinopsis pachanoi) a řadě dalších, přirozeně rostoucích na svazích a pouštích Střední a Jižní Ameriky. Pro své rozumvíravé účinky byl užíván Aztéky a dalším předkolumbovským domorodým obyvatelstvem po tisíciletí v rituálních kontextech.

Samotné slovo meskalin pochází z nahuatlu, jazyka Aztéků a dalších spřízněných etnických skupin. Termín mexcalli původně označoval agáve, z nějž Aztékové vyráběli různé alkoholické nápoje. Španělští dobyvatelé si mysleli, že stav vyvolávaný aztéckými kaktusy se podobal alkoholovému opojení, a slovo meskalin bylo na světě.

Aztécký původ má i jméno pro kaktusy samotné. Peyōtl znamená ‘kokon housenky’ a je etymologicky odvozený od slova peyōni, ‘lesknout se’. Ověřené to nemám, ale nedivil bych se, kdyby si kněží teotlu vybrali tento název právě pro zjasnění barev, které meskalin způsobuje.

Continue reading “Fenylethylaminy #1: Kaktusový tanec meskalinu”

(p)Otraviny #2: Převařená voda

Název článku:Proč je dvakrát převařená voda špatná? Zde je důvod!
Zdroj:ČeskoZdravě.cz
URL:https://ceskozdrave.cz/proc-je-dvakrat-prevarena-voda-spatna-zde-je-duvod/
Datum publikace:5. 1. 2016
Datum přístupu:2. 8. 2020

Voda je jednou z nejrozšířenějších sloučenin biosféry. Spolu s bílkovinami, lipidy, sacharidy, vitamíny a minerálními látkami je řazena mezi živiny, tedy látky nezbytné pro normální fungování živých organismů. Při normálním fungování lidského organismu dochází ke kontinuálním ztrátám vody, které je nutné kompenzovat, a to především vodou obsaženou v potravinách a nápojích1.

Při nastíněné důležitosti vody je až s podivem, kolik zdrojů propaguje tvrzení o škodlivosti opakovaně vařené (převařené) vody. Jsou-li tato tvrzení opodstatněná, měla by být adresována. V opačném případě by neměl být problém cokoliv v těchto článcích rozporovat, zvlášť u tak důkladně prozkoumané sloučeniny jako je právě voda. Prvním p(O)travinovým příspěvkem byl tedy zvolen právě takový článek ze serveru ČeskoZdravě.cz, což je údajně ‘magazín o zdraví a přírodní léčbě’. Tento článek jsme vybrali, protože dobře reprezentuje poměrně široké spektrum rozličných dezinformací, které se kolem převařené vody běžně vyskytují. Pokud by člověk chtěl, mohl by samozřejmě jemu podobných najít velké množství.

Continue reading “(p)Otraviny #2: Převařená voda”

(p)Otraviny #1: Úvodní slovo

Vážení čtenáři,

Dovolte mi na úvod několik málo slov, a to konkrétně o odbornosti. Jsem si naprosto jistý, že ve vyspělé společnosti každý je (nebo se přinejmenším snaží být) odborníkem. Bez ohledu na odvětví, specializaci nebo obor, odbornost je, alespoň podle mého názoru, naprosto nezbytným prvkem vývoje a pokroku.

Správné fungování jakékoliv odbornosti je však podmíněné jednak schopnostmi a znalostmi budoucích nebo již stávajících odborníků, ale také jistou mírou důvěry, která by jim měla být jejich okolím svěřena. Takto svěřená důvěra by je měla opravňovat být hlavní a základní zdroj informací a úsudků v konkrétním oboru pro široké okolí. Bohužel jsem však stále více utvrzován v tom, že tato důvěra se čím dál častěji vytrácí. Prostor pak získávají převážně zdroje nejhlasitější, nejpohodlnější, nejjednodušší, nejradikálnější atp., které se ne vždy protínají s těmi odbornými, často právě naopak.

Byl bych velmi nerad, kdyby cokoliv zde uvedeného nebo uváděného bylo chápáno jako útok na svobodu slova či názoru. Nicméně si stojím za tím, že člověk šířící informace objektivně a prokazatelně zkreslené nebo přímo nepravdivé je pro společnost škodlivý a v krajních případech až nebezpečný. Není problémem se lišit v názorech, úvahách a hypotézách. To je konec konců jeden ze základních článků vědeckého výzkumu. Problém nastává v momentě, kdy je takový názor neoprávněně prezentován za vědecky podpořený fakt nebo když je vědecky podpořený fakt překrucován nebo modifikován bez řádného upozornění, že v tu chvíli jde jen o názor, úvahu či hypotézu. Když se takováto informace nevyhnutelně dostane k člověku, který není schopen (nebo ochoten) ji identifikovat za pokřivenou, dochází k jejímu dalšímu šíření a tím podrývání vzdělanosti společnosti a v konečném důsledku i již zmíněné důvěry v celý systém odbornosti. Jsem tedy přesvědčený, že právem každého odborníka by mělo být potlačování šíření takovýchto informací a uvádění situace na pravou míru.

V návaznosti na výše uvedené by bylo nepředstavitelně samolibé se prohlásit za odborníka a vydat se na křížovou výpravu internetem. Troufám si však tvrdit, že zastat pozici poučeného prostředníka mezi kvalifikovaným zdrojem a veřejným prostorem je v mých silách. V rámci nepadnutí do vlastnoručně vykopané jámy tedy tímto předesílám, že jakákoliv informace nepodpořená citací vyjadřuje pouze autorův názor nebo náhled na věc a toto bude důsledně zdůrazňováno ve všech budoucích textech.

Čeho se tedy budou týkat zmíněné budoucí texty? Možná mírně laciný název „(p)Otraviny“ by měl již částečně naznačovat, ale rád bych tomu, o co se zde budeme snažit, věnoval ještě pár slov. Setkal jsem se už i s názorem, proč vlastně něco jako potravinářství studovat nebo se tím jakkoliv zabývat a „dělat z toho vědu“, když přeci jídlo zná každý a není na tom nic záhadného. V tom však podle mě tkví jeden z hlavních problémů. Samozřejmě že každý je s potravinami obeznámen (konec konců, kdo trochu vládne němčinou, ví, že doslovný překlad německého slova pro potraviny je „prostředky k životu“). Bohužel pak mají někteří lidé dojem, že je jejich zkušenost opravňuje zpochybňovat základní mnohokráte prověřená fakta o jinak velice komplexním tématu. Nastává pak situace ne nepodobná prohlášení „Já přeci sám nejlépe vím co mi je“ vůči svému ošetřujícímu lékaři, která je sice mírně úsměvná, ale současně tragicky scestná a pro zmíněného doktora-odborníka téměř bezvýchodná.

Rádi bychom tedy vzali pod drobnohled některá veřejnosti dostupná tvrzení z oblasti potravinářství (kterých je díky zmíněným samozvaných odborníků plný internet a nejen ten) a postavili je tváří v tvář faktům z uznávaných a recenzovaných zdrojů od autorů k tomuto povolaných. Za tímto účelem byla zavedena následující škála hodnocení posuzovaných tvrzení:

Pravdivé a poučné (+3 body)

Tvrzení je považováno za Pravdivé a poučné, pokud je současně Pravdivé (viz dále) a obsahuje informace, které rozšiřují čtenářovo povědomí o tématu nad rámec běžně dostupných faktů. Tvrzení je dále řazeno do této kategorie, pokud pravdivě přibližuje stav současného poznání široké veřejnosti.

Pravdivé (+2 body)

Tvrzení je považováno za Pravdivé, pokud používá správné, ověřitelné a správně interpretované informace, v souladu s nejnovějšími poznatky, použité ve správném kontextu.

Pravdivé s výhradami (+1 bod)

Tvrzení je považováno za Pravdivé s výhradami, pokud jej jako celek lze označit za pravdivé, ale obsahuje informace neúmyslně zkreslené, nekompletní, zastaralé, v nesprávném kontextu nebo jinak snižující celkovou kvalitu sdělení.

Neutrální (0 bodů)

Tvrzení je považováno za Neutrální, pokud obsahuje informace nerelevantní k popisovanému tématu, na základě dostupných dat neověřitelné nebo nikterak neovlivňující celkovou kvalitu textu.

Zkreslené (-1 bod)

Tvrzení je považováno za Zkreslené, pokud obsahuje informace nekompletní, zastaralé, v nesprávném kontextu nebo jinak snižující celkovou kvalitu sdělení.

Nepravdivé (-2 body)

Tvrzení je považováno za Nepravdivé, pokud používá nesprávné nebo nesprávně interpretované informace, informace použité v nesprávném kontextu, nebo informace ze zdrojů považovaných nebo prokázaných za nevěrohodné.

Nebezpečné (-3 body)

Tvrzení je považováno za Nebezpečné, pokud je současně nepravdivé (viz výše) a je prezentováno matoucím nebo alarmujícím způsobem, nebo by mohlo čtenáře vést k rozhodnutím představujícím nepřijatelné zdravotní riziko.

Každé tvrzení bude tedy zařazeno do jedné z výše uvedených kategorií podle svého obsahu a způsobu prezentování informací, s patřičně výstižným popiskem obsahujícím odkazy na co nejrelevantnější zdroje informací. Na základě zvolené kategorie bude dále každému tvrzení přidělen počet bodů. Kompletní posuzovaný celek obdrží celkové hodnocení v podobě průměru získaných bodů jednotlivých tvrzení. Pokud to bude nutné, bude toto závěrečné hodnocení doprovázeno krátkým komentářem.

Pevně doufám, že tímto učiníme pozitivní příspěvek k prosazování odbornosti a podaří se nám v tomto procesu vyvrátit některé zažité mýty a polopravdy. K úspěchu celého počinu je však nezbytná účast vás, čtenářů. Jednak pasivní, jakožto (pevně doufáme spokojených) příjemců zde sepsaných řádek, ale také aktivní, jelikož bez podnětů a konstruktivní kritiky nebudeme mít nikdy přesný pojem o tom, jak takovou spojnici mezi odborností a veřejností zprostředkovat.

Za kolektiv autorů vám přeji příjemné a obohacující čtení.


Autorem tohoto textu je potravinový chemik Ing. Tomáš Kouřimský.

Fotografem úvodního snímku je Mike Ryan.

Ketamin – jed, co léčí

Ketamin je léčivem. Vlastně je léčivem déle, než je drogou. Vynalezen byl poměrně nedávno, až v roce 1962, v rámci procesu hledání alternativních anestetik ke staršímu fencyklidinu, jenž bohužel vykazoval řadu nepříjemných vedlejších efektů (z části se díky nim sám používá jako droga, obvykle pod pouličním názvem PCP či angel dust). Za objevem ketaminu stál Calvis Stevens, vědec z Parke Davis Laboratories.

Jelikož se ukázalo, že ketamin je méně psychoaktivní než fencyklidin, působí velmi rychle a je jednorázově velmi bezpečný, byl záhy schválen jako léčivo a v roce 1970 využit jako polní anestetikum během války ve Vietnamu. Ačkoli se od jeho užívání v lidské medicíně v posledních desetiletích částečně upustilo, stále je velmi často využíván jako veterinární anestetikum (například u koní).

Méně psychoaktivní ovšem neznamená, že není vůbec psychoaktivní. Toho si povšimla komunita psychonautů, které byla zhruba v té době zakázána psychedelika a z pochopitelných důvodů se poohlížela po alternativách. Ketamin se od nich sice svými efekty dosti liší, ale přesto jim je jistým způsobem podobný, a tak se rozšířil po klubové scéně, která v té době ještě neměla příliš velké povědomí o extázi. Společně s ní pak ketamin stál u rozvoje moderního užívání drog v klubech, jež pokračuje v podstatě nezměněné podobě dodnes. Kromě svého nejčastějšího názvu bývá také označován jako ket, K či kitty.

Continue reading “Ketamin – jed, co léčí”

Psychedelika v medicíně

Psychedelika nejsou nebezpečná. Právě naopak, výzkum ukazuje, že mají rozsáhlá lékařská využití, jejichž limity stále nejsou zcela prozkoumány. Dnes si ukážeme, jaké benefity to jsou a proč činí právě psychedelika jedněmi z nejnadějnějších staronových léčiv.

V tomto článku se nebudeme zabývat extází a ketaminem, protože nejde o psychedelika. Možné benefity extáze v lékařské péči jsme shrnuli v tomto textu, ketaminu budeme věnovat jeden z budoucích textů. Na některý z příštích textů si rovněž necháme microdosing, neboť ten má svá vlastní distinktivní rizika a benefity a bude lépe jej probrat uceleně a zvlášť.

Continue reading “Psychedelika v medicíně”

Jak jsem se (ne)naučil německy

Druhý a třetí týden v srpnu jsem si vyšetřil na svůj každoroční prázdninový experiment – letos jím mělo být učení se němčiny. Cíl byl prostý: zjistit, zda se zvládnu naučit onen jazyk na takové úrovni, abych se jím byl schopen více či méně plynule dorozumět.

Krátká verze odpovědi na tuto otázku zní, že jsem to nedokázal.

Ne proto, že by to nebylo možné. Jazyk se lze do určité míry naučit i za týden potřebné snahy, pokud pro to má člověk dostatečné nadání. Já sice nejsem hyperpolyglotem, ale jisté vlohy pro jazyky mám.

Na gymnáziu jsem měl němčinu od kvarty do oktávy, ale vůbec mne nebavila a při hodinách jsem dělal všechno možné, kromě učení se němčiny, od čtení si knih přes hraní si na počítači po spaní. Jediným důvodem, proč jsem předmětem vůbec prolezl, bylo, že mne naše skvělá profesorka měla ráda a nenechala mne propadnout (jinak řečeno mi dovolila podvádět při testech).

Ze svých gymnaziálních let jsem si mnoho neodnesl.

Mým plánem bylo strávit první tři dny učením se gramatiky, další čtyři učením se slovní zásoby a celý druhý týden čtením, posloucháním a mluvením.

Prvním (a největším) problémem bylo, že jakmile jsem se rozhodll, že se zavřu doma a budu se dvanáct hodin denně učit (což jsem skutečně první dva dny dělal), vynořilo se množství věcí, které byly příliš zajímavé nebo důležité, než abych je mohl vynechat – přijela kamarádka z Německa (což by sice mohlo vypadat jako skvělá příležitost pro cvičení, jenže v tu chvíli jsem se aktivně učil teprve dva dny, a tudíž byl i bazální konverzace zcela neschopný), rodina najednou naplánovala výlety, kamarádi začali pořádat akce… a podobně.

Reálně jsem aktivním učením se strávil sotva čtyři nebo pět dní, což je naprosto tristní výsledek.

Pozitivně mne překvapilo, že se mi vrátilo daleko větší množství věcí z časů gymnaziálních studií němčiny, než jsem vůbec tušil, že jsem kdy uměl. (Projevilo se to hlavně u slovní zásoby a minulých časů, z nějakého důvodu – matně si pamatuji, že mi jako šestnáctiletému klukovi přišlo plusquamperfektum hrozně zajímavé).

Negativně mne (mírně) překvapilo, že moje rozsáhlé memorizační schopnosti mi byly v podstatě k ničemu. Když jsem se učil na maturitu (po osmi letech nicnedělání na gymplu, mind you), naučil jsem se během zhruba týdne na zpaměť skoro čtyři sta stran materiálů, se kterými jsem byl následně schopen kontextuálně operovat a odmaturovat za samé jedničky.

Jazyk je, zdá se, větší výzvou. Memorizace slovíček je snadná, gramatická struktura je ovšem obtížnější. Chovám podezření, že i kdybych se naučil na zpaměť všechna pravidla, stále bych je nebyl schopen funkčně využít. Správné používání jazyka vyžaduje množství lingvistické intuice, kterou prostě není možné vybudovat (alespoň pro mne ne) během tak krátkého času.


Pokud si myslíte, že tento příspěvek byl nudný, tak máte pravdu. Jeho smyslem je čistě informovat o nezdařeném experimentu, nic víc.

Nepředané poselství

Ve čtvrtek (patnáctého března) se mi dostalo cti promluvit na pódiu na piazettě Národního divadla. Bohužel, jelikož jsem vystoupil jako úplně první ze všech lokálních organizátorů akce #VyjdiVen (která pořádala i onu demonstraci na Náměstí Václava Havla) a jelikož jsem vůbec netušil, že se ode mne očekává, že něco řeknu, byl můj proslov jen velmi krátký a poněkud se opakující. Níže tedy naleznete, co bych řekl, kdybych měl možnost si přednes řádně předem připravit:

Continue reading “Nepředané poselství”

Jak se vypořádat s emoční bolestí

Říká se, že skutečně milovat svedete až poté, co bylo vaše srdce alespoň jednou zlomeno. Zda se tato poučka zakládá na prvdě či nikoliv, nechám na posouzení laskavých čtenářů, avšak rád bych zde promluvil o onom věrném souputníkovi takového stavu, o bolesti duše.

Continue reading “Jak se vypořádat s emoční bolestí”