Neznámé umění zvířat

Líbí se vám úvodní obraz tohoto článku? Kdo byste odhadovali, že ho mohl namalovat?

Odpověď vás možná překvapí, protože jeho autorem není člověk, ale šimpanz učenlivý jménem Congo, jenž žil v polovině minulého století.

Continue reading “Neznámé umění zvířat”

Moderní historie psychedelik

Lidská fascinace změněnými stavy vědomí má velmi hlubokou minulost. Právě proto jsou mezi lidmi tolik oblíbené drogy ve všech jejich podobách, od alkoholu po heroin. Zatímco minule jsme poodkrývali jejich dávné dějiny, dnes se podíváme na nedávnou historii psychedelik a na jejich přetrvávající vliv na světovou společnost a kulturu.

Ačkoliv nejznámější je samozřejmě výbuch psychedelie během divokých šedesátých let, popularita rozumvíračů v moderním západním světě započínala už na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Šlo primárně o meskalin, jenž byl po dlouhá tisíciletí využíván původními americkými obyvateli. Po rozvrácení velkých říší Střední Ameriky se tyto prastaré kulty postupně přerodily do nových podob. Jednou z nich je Native American Church, rozvíjející se ke konci devatenáctého století. Ten navázal na klasické peyotlové rituály a do dnešní doby se těší státní ochraně zahrnující zákonné výjimky umožňující legální užívání meskalinu pro jeho členy. Další z těchto moderních manifestací bychom mohli nalézt u Mazatéků, domorodých obyvatelů mexického údolí Sierra MazatecaOaxace. Jejich víra v sobě spojuje křesťanství s psychedelickým mysticismem a rituály využívajícími lysohlávky a šalvěj divotvornou. O cestách za nimi si můžeme přečíst například v pamětech Alberta Hofmanna.

Continue reading “Moderní historie psychedelik”

Oko divákovo

Až příliš často se mi stává, že někomu ukazuji kus moderního či současného umění (ano, je mezi tím rozdíl) a onen mnou otravovaný se unaveně zeptá: “Co to znamená? Co tím umělec myslel?” na což jim nemohu dost dobře odpovědět. Ne snad že bych na ono konkrétní dílo neměl žádný názor (kdybych jím nedisponoval, vůbec bych dílo nikomu neukazoval), ale prostě proto, že smyslem umění podle mne není pouhé předání autorova pohledu na věc pozorovateli jeho práce – lépe řečeno ne zcela.

Continue reading “Oko divákovo”