May 2019 – utheraptor

Psychedelika a aztécké vidění světa

Aztékové jsou pochopitelně známí jako krvežízniví dobyvatelé, kteří ovládli větší část svého světa a prováděli mnohatisícové lidské oběti, aby nasytili své strašlivé bohy. Takový obraz o nich je postupně utvářen a upevňován populární kulturou, jež tento velmi složitý národ redukuje na to, co je děsivé a pro člověka dnešní doby nepochopitelné, ve snaze vydělat prostřednictvím nesmyslných příběhů o nich peníze.

Ve skutečnosti to samozřejmě bylo dosti jinak. Aztékové sice prolévali na vrcholech svých chrámů záplavy krve, ale také to byl lid básníků a zpěváků s nebývalou civilizační úrovní. Válka pro ně představovala zdroj obětí, nutných pro ukojení krutých božstev, avšak pokud mohli, násilí se vyhýbali – jejich boj byl často ritualizovaný a jeho cílem ve většině případů nebylo zabíjet, bylo-li zbytí. I přes dobyvačné kampaně kvetla diplomacie a svého času byli schopni utvořit jedno z nejvýznamnějších státnických spojenectví své doby.

Jací tedy Aztékové byli doopravdy?

Dávná historie drog

Tma. Stíny. Šlehající plameny.

Bubny, hudba.

Lidé tančí kolem ohně.

Ve středu kruhu se svíjí postava v kožešinách, s ozdobami z kostí. Oči v sloup, jsou vidět jen bělma.

Hudba se prohlubuje. Škubavé pohyby nabírají na rychlosti.

Stíny se svíjejí.

Oheň stoupá.

U strnulých úst se objevuje pěna.

Začíná píseň beze slov.

Věštba.

***

V člověku plane touha po poznání. Rozhořela se dlouho předtím, než staří Řekové vymysleli vědu, dlouho před dechberoucími odhaleními moderních bádání. Právě z této touhy a s ní spojené potřeby ovládat svět kolem sebe se zrodili první bozi. Před těmi opravdovými, před panteony pískem zavátého Egyptu a dálné Indie, však vládli lidské víře duchové předků a přírody.

Tito duchové mohli být pečující i škodolibí, ve všech případech však byli nevypočitatelní a domluvit se s nimi bylo obtížné. Proto existovali šamani, tajuplní členové kmene, kteří stáli na pomezí mezi světem lidí a světem duchů, styčné kameny, obávaní i vyhledávaní. Pokud se v říši duchů vyskytla nějaká nerovnováha, bylo úkolem šamana ji napravit a zajistit tak, že nedopadne i na běžný svět.

V dnešních dnech je šamanismus velmi rozředěný. Mnoho lidí nazývá samo sebe šamany a daleko větší množství je vyhledává, avšak s původními snovými poutníky mají tito novodobí falešníci jen velmi málo společného. Ani to není možné – šaman je z podstaty role kmenová a v rozvinuté civilizaci nemůže plnit svou původní úlohu, neboť tu už nahradila celá řada jiných, méně mystických profesí. Pokud si člověk může zajít k doktorovi, jenž mu předepíše snadno poživatelný, ve většině případů rychle působící lék, který zažene jeho neduh, odpadá nebezpečí a přemlouvání neviditelných, nepochopitelných sil skrytě ovládajících svět.

Aby říše duchů dávala smysl, lidské poznání musí být velmi neúplné, jen náznakové, daleko bližší nepodložené víře než skutečnému pochopení. Smysl šamana vychází ze skutečnosti, že se zabývá věcmi, jakým rozumí jen on sám, ne těm, jaké si každý může podle vlastní vůle najít na internetu nebo v knihovně.

Co tedy byl pravý, syrový, skutečný šamanismus dávných věků?

Šesté vymírání druhů

Naše Země nevzkvétá.

Vlastně právě naopak. Vyhynutím je ohrožen milion (!) druhů rostlin a zvířat, což je asi osmina jejich celkového předpokládaného počtu. Pokud během následujících několika krátkých let a desetiletí nedojde k obrovské systémové změně k udržitelnějšímu využívání přírodních zdrojů, téměř nebude možné tento katastrofický trend zvrátit.

Ketamin – jed, co léčí

Ketamin je léčivem. Vlastně je léčivem déle, než je drogou. Vynalezen byl poměrně nedávno, až v roce 1962, v rámci procesu hledání alternativních anestetik ke staršímu fencyklidinu, jenž bohužel vykazoval řadu nepříjemných vedlejších efektů (z části se díky nim sám používá jako droga, obvykle pod pouličním názvem PCP či angel dust). Za objevem ketaminu stál Calvis Stevens, vědec z Parke Davis Laboratories.

Jelikož se ukázalo, že ketamin je méně psychoaktivní než fencyklidin, působí velmi rychle a je jednorázově velmi bezpečný, byl záhy schválen jako léčivo a v roce 1970 využit jako polní anestetikum během války ve Vietnamu. Ačkoli se od jeho užívání v lidské medicíně v posledních desetiletích částečně upustilo, stále je velmi často využíván jako veterinární anestetikum (například u koní).

Méně psychoaktivní ovšem neznamená, že není vůbec psychoaktivní. Toho si povšimla komunita psychonautů, které byla zhruba v té době zakázána psychedelika a z pochopitelných důvodů se poohlížela po alternativách. Ketamin se od nich sice svými efekty dosti liší, ale přesto jim je jistým způsobem podobný, a tak se rozšířil po klubové scéně, která v té době ještě neměla příliš velké povědomí o extázi. Společně s ní pak ketamin stál u rozvoje moderního užívání drog v klubech, jež pokračuje v podstatě nezměněné podobě dodnes. Kromě svého nejčastějšího názvu bývá také označován jako ket, K či kitty.