psychoaktiva – utheraptor

Tryptaminy #6: Dobrodružství periodickou soustavou prvků

Titulek tohoto článku je tak trochu zavádějící. Dnes se totiž nebudeme bavit o tryptaminech, ale o látkách jim hodně podobných, založených na téměř totožné struktuře, s různými podstatnými modifikacemi.

Když jsme si před několika týdny definovali tryptaminová psychedelika, říkali jsme si, že jde o látky s indolovým dvojprstencem, na který je navázaný ethylový řetězec zakončený aminem (neboli dusíkem s vodíky). Případné substituce se provádějí přidáváním různých menších chemických skupin buď právě na onen dusík nebo na prstence.

Je ale tato podoba opravdu naprosto neměnná? Co kdybychom neupravovali jen části na ni připojené, ale ji samotnou? Jinými slovy, co kdybychom se pokusili najít bioisostery tryptaminových psychedelik?

Základní struktura tryptaminových látek, mezi které spadají všechna psychedelika probíraná v úvodní části naší farmakologické série

Tryptaminy #4: Ayahuaska a tajemství harmaly

Ayahuasku nejspíše většina mých čtenářů dobře zná. Jde o halucinogenní nápoj pocházející původně z amazonských pralesů, kde jej po mnoho a mnoho generací používali místní šamané pro komunikaci s duchovním světem.

Své rozumvíravé efekty ayahuaska získává díky obsahu DMT, velmi silného tryptaminového psychedelika, jež se přirozeně vyskytuje v tkáních řady různých rostlin, například druhu Mimosa hostilis (vlevo) či Psychotria viridis (vpravo), jež je blízce příbuzná kávovníku.

Dávná historie drog

Tma. Stíny. Šlehající plameny.

Bubny, hudba.

Lidé tančí kolem ohně.

Ve středu kruhu se svíjí postava v kožešinách, s ozdobami z kostí. Oči v sloup, jsou vidět jen bělma.

Hudba se prohlubuje. Škubavé pohyby nabírají na rychlosti.

Stíny se svíjejí.

Oheň stoupá.

U strnulých úst se objevuje pěna.

Začíná píseň beze slov.

Věštba.

***

V člověku plane touha po poznání. Rozhořela se dlouho předtím, než staří Řekové vymysleli vědu, dlouho před dechberoucími odhaleními moderních bádání. Právě z této touhy a s ní spojené potřeby ovládat svět kolem sebe se zrodili první bozi. Před těmi opravdovými, před panteony pískem zavátého Egyptu a dálné Indie, však vládli lidské víře duchové předků a přírody.

Tito duchové mohli být pečující i škodolibí, ve všech případech však byli nevypočitatelní a domluvit se s nimi bylo obtížné. Proto existovali šamani, tajuplní členové kmene, kteří stáli na pomezí mezi světem lidí a světem duchů, styčné kameny, obávaní i vyhledávaní. Pokud se v říši duchů vyskytla nějaká nerovnováha, bylo úkolem šamana ji napravit a zajistit tak, že nedopadne i na běžný svět.

V dnešních dnech je šamanismus velmi rozředěný. Mnoho lidí nazývá samo sebe šamany a daleko větší množství je vyhledává, avšak s původními snovými poutníky mají tito novodobí falešníci jen velmi málo společného. Ani to není možné – šaman je z podstaty role kmenová a v rozvinuté civilizaci nemůže plnit svou původní úlohu, neboť tu už nahradila celá řada jiných, méně mystických profesí. Pokud si člověk může zajít k doktorovi, jenž mu předepíše snadno poživatelný, ve většině případů rychle působící lék, který zažene jeho neduh, odpadá nebezpečí a přemlouvání neviditelných, nepochopitelných sil skrytě ovládajících svět.

Aby říše duchů dávala smysl, lidské poznání musí být velmi neúplné, jen náznakové, daleko bližší nepodložené víře než skutečnému pochopení. Smysl šamana vychází ze skutečnosti, že se zabývá věcmi, jakým rozumí jen on sám, ne těm, jaké si každý může podle vlastní vůle najít na internetu nebo v knihovně.

Co tedy byl pravý, syrový, skutečný šamanismus dávných věků?

Co zažijete na psychedelikách

….

………

DISCLAIMER

Smysl tohoto textu je čistě edukativní a není jeho cílem kohokoliv jakkoliv navádět či podněcovat ke konzumaci nelegálních substancí, natož šířit toxikomanii jako takovou. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za všechny způsoby, jakými by mohly být informace v tomto vzdělávacím článku zneužity či dezinterpretovány škodlivými způsoby.

Problém sdílení

Jak již bylo naznačeno v minulém příspěvku této série, psychedelika a halucinogeny obecně produkují stavy mysli, které se výrazně kvalitativně liší od čehokoliv, co by člověk mohl v rámci svého normálního smyslového života zažít.

To v praxi znamená, že pokud opomineme různé extrémní metody (jako jsou právě rozumvírače, hluboká meditace, holotropní dýchání a jiné), je zhola nemožné těchto stavů dosáhnout. To může mít několik důvodů. Některé z psychedelických kválií jsou prostě natolik intenzivní, že nic, co by se člověku reálně mohlo přihodit, je nedokáže vyvolat, ačkoliv v podstatě jde jen o extrémně znásobené normální pocity. Jiné vědomžiky však vůbec nekorespondují s prožitky běžného života, jak si za chvilku ukážeme níže. Paradoxně tak může dojít k situaci, kdy člověk sám vlastně neví, co cítí.

Continue reading “Co zažijete na psychedelikách”

Jak fungují psychedelika?

Terminologické zmatení

Co se vám vybaví, když se řekne slovo droga? Jste-li typickým zástupcem západní společnosti, bude to patrně obrázek nějaké fetky, jak si ve stínech v temné uličce rozpouští na lžičce pervitin, případně vysmátý obličej Jordana Belforta chvilku poté, co sjel lajnu kokainu.

A v tom je přesně jádro problému. Termín ‚droga‘ je tak široký a opředený tak negativními konotacemi, že je v podstatě nemožné vést za jeho využití smysluplnou diskuzi o různých látkách ovlivňujících mysl. Těch je přitom nespočet a navzájem se od sebe velice liší, jak z hlediska farmakologického principu fungování na lidské tělo a následných subjektivně pozorovaných efektů, tak z pohledu toxicity, možného budování závislosti a dalších nedobrých účinků. Continue reading “Jak fungují psychedelika?”