Užívání látek tak mocně ovlivňujících mysl, jako jsou psychedelika, pochopitelně není bez rizik. Zatímco mnoho jiných drog přímo poškozuje tělo, v některých případech i opravdu kritickým způsobem (alkohol, kouřený nikotin, kokain, heroin, ale i mnoho dalších), rizika především klasických psychedelik spadají spíše do behaviorální roviny – látka samotná vám ve většině případů neublíží, avšak věci, které pod jejich vlivem vykonáte, mohou být velmi nebezpečné.
Category: Společenské problémy
Psychedelika a povaha reality
Psychedelické prožitky patří mezi to nejsilnější, co člověk vůbec může zažít. Vědecké dotazníky dokonce ukazují, že první zkušenost s LSD mnoho lidí označuje za jednu z pěti nejvýznamnějších událostí svého života, srovnatelnou s narozením prvního dítěte či smrtí blízkého.
Není proto divu, že lidé mají tendenci přisuzovat odhalením, jichž se v průběhu duchovní cesty stanou svědky, větší důvěryhodnost, než by patrně vyžadoval zdravý rozum. Jedna věc je vidět na DMT McKennovy strojové elfy, druhá je usoudit, že realita je iluze, za kterou stojí mimozemské extradimenzionální bytosti.
Co zažijete na psychedelikách
.
….
………
DISCLAIMER
Smysl tohoto textu je čistě edukativní a není jeho cílem kohokoliv jakkoliv navádět či podněcovat ke konzumaci nelegálních substancí, natož šířit toxikomanii jako takovou. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za všechny způsoby, jakými by mohly být informace v tomto vzdělávacím článku zneužity či dezinterpretovány škodlivými způsoby.
Problém sdílení
Jak již bylo naznačeno v minulém příspěvku této série, psychedelika a halucinogeny obecně produkují stavy mysli, které se výrazně kvalitativně liší od čehokoliv, co by člověk mohl v rámci svého normálního smyslového života zažít.
To v praxi znamená, že pokud opomineme různé extrémní metody (jako jsou právě rozumvírače, hluboká meditace, holotropní dýchání a jiné), je zhola nemožné těchto stavů dosáhnout. To může mít několik důvodů. Některé z psychedelických kválií jsou prostě natolik intenzivní, že nic, co by se člověku reálně mohlo přihodit, je nedokáže vyvolat, ačkoliv v podstatě jde jen o extrémně znásobené normální pocity. Jiné vědomžiky však vůbec nekorespondují s prožitky běžného života, jak si za chvilku ukážeme níže. Paradoxně tak může dojít k situaci, kdy člověk sám vlastně neví, co cítí.
Droga lásky
Jen těžko lze vymyslet příhodnější den pro článek o extázi, než je právě svátek svatého Valentýna, který je v naší kultuře vzhledem k jeho historickému původu poměrně zvláštně chápán jako svátek zamilovaných a lásky obecně. Ač extáze není psychedelikem v pravém smyslu slova, má s nimi mnoho společného, takže bychom ji v naší sérii neměli opomíjet.
Pokud by existovala nějaká droga lásky, byla by jí nepochybně právě extáze. Té se rovněž říká MDMA (podle jejího chemického názvu 3,4-methylendioxymethamfetamin) či Éčko nebo Mko. Poslední ze zmíněných názvů je ovšem mírně zavádějící, neboť se používá i pro MDA (
3,4-methylenedioxyamphetamin), což je odlišná látka, někdy rovněž používaná jako samostatná droga, ve kterou se extáze v těle rozloží.
Jak fungují psychedelika?
Terminologické zmatení
Co se vám vybaví, když se řekne slovo droga? Jste-li typickým zástupcem západní společnosti, bude to patrně obrázek nějaké fetky, jak si ve stínech v temné uličce rozpouští na lžičce pervitin, případně vysmátý obličej Jordana Belforta chvilku poté, co sjel lajnu kokainu.
A v tom je přesně jádro problému. Termín ‚droga‘ je tak široký a opředený tak negativními konotacemi, že je v podstatě nemožné vést za jeho využití smysluplnou diskuzi o různých látkách ovlivňujících mysl. Těch je přitom nespočet a navzájem se od sebe velice liší, jak z hlediska farmakologického principu fungování na lidské tělo a následných subjektivně pozorovaných efektů, tak z pohledu toxicity, možného budování závislosti a dalších nedobrých účinků. Continue reading “Jak fungují psychedelika?”
Psychedelika – Úvod
Pohodlně se usaďte a na okamžik odvraťte své oči od obrazovky. Nechte své vědomí volně plynout, naplnit všechen ten prostor, jehož se mu sice dostává, ale normálně se příliš soustřeďuje na jednu věc, než aby jej obývalo. Prozkoumejte své ruce, svůj trup, své nohy. Postupně po jednom zatínejte svaly. Obvykle své tělo cítíte jen matně, avšak pokud chcete, můžete na něj upřít svou plnou pozornost a skutečně se mu věnovat.
Není to zvláštní? Vaše tělo existuje jen jako odraz ve vaší mysli. Když se myšlenkami zatouláte příliš daleko, jako by úplně přestalo existovat, zcela z prostoru vašeho vědomí vyprchá. Ne nadarmo se říká, že je člověk pohlcen prací. Samozřejmě, pokud budete chtít, můžete na něj pohlédnout či si na něj sáhnout, ale takové vjemy samy o sobě nic neprozrazují o tom, jaké vaše tělo doopravdy je, pouze o tom, jak se vám jeví. Se zbytkem světa je to podobné.
Hypersonické jaderné zbraně a nukleární parita
Vladimir Putin oznámil, že Rusko úspěšně otestovalo hypersonický nosič pro nukleární zbraně. Ač je všechny ruské technologické výdobytky, jejichž existenci nelze přímo externě ověřit, nutno brát s velkou rezervou (a někdy i ty, jejichž existenci ověřit lze), připomněla tato událost několik let starou diskuzi o problematice vysokorychlostních doručovacích systémů strategických zbraní a o udržitelnosti nukleární parity jako takové.
Continue reading “Hypersonické jaderné zbraně a nukleární parita”
Misinformace a dezinformace
Existuje jistá tenká linie mezi lží a nepravdou, po níž lze kráčet jen velmi opatrně. Ne vše, co není pravda, je automaticky lží – někdy se může stát, že jde o mýlku, nikoliv o zlý úmysl. Právě v tom tkví rozdíl mezi lží a nepravdou, dezinformací a misinformací.
Milosrdná lež
Immanuel Kant pravil, že každá lež je už jen ze své samotné podstaty špatná.
Immanuel Kant by rovněž měl být exhumován a posmrtně popraven za zločiny proti logice.
Patrně každý z nás někdy lhal. Ve většině případů to bylo nepochybně pro zvýšení vlastní utility, ať už ve formě osobního obohacení (ne maminko, tenhle měsíc jsi mi ještě nedala kapesné) nebo ve formě vyhnutí se něčemu nepříjemnému (nemůžu si s tebou vyjít, musím se učit do školy).
Někdy však lžeme ne sami pro sebe, ale pro někoho jiného (pro účely tohoto eseje zde opominu problematiku psychologického egoismu a blatantní nemožnosti vykonat nesobecký čin, o těch se můžeme pobavit někdy jindy). Víte dobře, o čem mluvím: “Jééé, to je ale krásný obrázek.” Nebo: “Nic si z toho nedělej, neublížil jsi mi.” A podobně.
Dvě chyby aktivistů
Před několika dny poskytl Martin Uhlíř, jeden z předních občanských politických aktivistů naší země, rozhovor Parlamentním listům. Prakticky okamžitě se na něj snesla tvrdá vlna kritiky ze strany ostatních aktivistů i obyčejných lidí dlouhodobě sledujících jeho profily na sociálních sítích.
Byla tato kritika oprávněná? Jednoznačně ano.
Byla tato kritika smysluplná? Jednoznačně ne.
utheraptor 