Alkohol je jedna z nejnebezpečnějších drog na světě.
Vyplývá to z opakovaných hodnocení experty na drogovou problematiku, podle kterých je v souhrnu zdravotních, mentálních a společenských rizik ještě horší než heroin, kokain a metamfetamin (pervitin), tvrdé drogy typicky společností vnímané jako naprosto ničivé a odsouzeníhodné.
Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) způsobil alkohol v roce 2016 5,3 % všech úmrtí, ke kterým v průběhu tohoto roku došlo. Užívání alkoholu tedy přímo či nepřímo zabilo téměř tři miliony lidí kteří by jinak nezemřeli jen v tomto roce. V ostatních letech šlo o podobné procento.
Alkohol tedy zabije větší množství lidí než například cukrovka, nemoci trávicího traktu, vysoký krevní tlak či silniční nehody a zhruba stejně jako tuberkulóza, AIDS a násilí dohromady. Alkohol také podle WHO v roce 2016 způsobil 4,2 % ze všech smrtí na rakovinu (0,4 milionu z celkem 9 milionů), přičemž největší podíl z těchto smrtí připadl na Evropu a západní a centrální Asii. Třetina ze všech zaznamenaných případů rakoviny hltanu, čtvrtina všech případů rakoviny rtů a ústní dutiny a pětina všech případů rakoviny hrtanu byly přímo způsobeny alkoholem.
Disproporční podíl těchto smrtí přitom připadá na (především východní) Evropu. Není to nijak překvapivé, právě tam pijí velká procenta populace velmi vysoké dávky alkoholu. Na stejný region také připadá nepoměrné množství úmrtí v důsledku alkoholem-způsobených kardiovaskulárních potíží.
Evropa je obecně alkoholem postižena velmi negativně. Úmrtí v důsledku alkoholu totiž nejsou rovnoměrně rozložena ani mezi regiony, ani mezi věkové skupiny. Mezi mladšími lidmi hraje významně horší roli, v Evropě a dalších rozvinutých částech světa obzvlášť.
Tento vliv je tak silný, že se do značné míry podílí na zpomalení (a místy i zvrácení) trendu růstu očekávané doby života ve vyspělém světě.
Více než čtvrtina všech lidí, kteří v evropském regionu WHO zemřou ve věku 25-39 let, zemře v důsledku alkoholu. Pokud se podíváme jen na muže, dosahuje toto číslo 30 %.
Je to proto, že obecná mortalita v mládí je v rozvinutém světě velmi nízká. Ve velké části Evropy dosahuje předpokládaná doba života osmdesáti let, ve zbytku vesměs přes sedmdesát. Jinými slovy, velká většina (76 %) smrtí v Evropě se odehraje ve věku starším než 65 let. Jak to vyjádřil jeden můj kamarád, „naše medicína je tak dobrá, že se abychom umřeli mladí, musíme se nějak sami zabít.“
Jelikož úmrtí na choroby nastávají obvykle až po desítkách let života, v jeho dřívějších fázích se otevírá prostor pro jiné příčiny úmrtí. Mezi ty spadají ve velké míře různé nehody, za které je do značné míry zodpovědný právě alkohol.
Alkohol a DALY
DALY (‚Disability-Adjusted Life Year‘, což lze přeložit jako ‚ztracená léta života v důsledku nemoci‘) je metrika užívaná k posouzení, jaký dopad má nějaká věc na zdraví velkých populací, například jednotlivých států či celého světa. Vyvinula ji Harvardova univerzita na základě předpokladu, že existuje matematicky postihnutelný rozdíl mezi životem se zdravotním komplikacemi a životem bez nich (a také mezi životem delším a kratším).
Jeden DALY odpovídá jednomu ‚ztracenému‘ roku zdravého života. Pokud věc, kterou zkoumáme, způsobí předčasné úmrtí, znamená to prostě, že za každého člověka připočte tolik DALY, o kolik déle by žil, kdyby se těšil dobrému zdraví. Pokud na nějakou dobu sníží kvalitu života, ale nezabije, počítají se DALY podle závažnosti takového snížení a délky jeho trvání. Čím více DALY nějaká choroba způsobuje, tím horší má dopad na námi pozorovanou populaci.
Alkohol byl roku 2016 původcem 132,6 milionu DALY, což je 5,1 % celkového počtu. Alkohol byl tedy zodpovědný za asi dvacetinu celkové celosvětové tíhy chorob, nemocí, postižení a smrti.
Letmý pohled na data WHO ohledně původců DALY odhalí, že alkohol jich v roce 2016 přivodil skoro stejně jako mrtvice a infekce dolních cest dýchacích, asi o polovinu více než průjmová onemocnění a silniční nehody, asi dvakrát více než diabetes mellitus a AIDS a asi třikrát více než bolesti zad a krku a deprese. Do těchto čísel jsou započítány i existující (ač malé) pozitivní efekty alkoholu, které budeme velmi podrobně rozebírat v budoucích článcích této série.
Alkohol dopadá na muže výrazně tvrději než na ženy. Zatímco žen v důsledku alkoholu zemřelo v roce 2016 ‚jen‘ 0,7 milionu, u mužů šlo o 2,3 milionu úmrtí. V případě DALY je rozdíl ještě daleko větší – na muže jich připadá 106,5 milionu, na ženy 26,1 milionu. Příčinou této nerovnosti je především skutečnost, že muži v průměru pijí daleko více než ženy, jak si budeme ještě ukazovat. A ačkoliv jim alkohol při stejné dávce škodí méně než něžnému pohlaví, jejich typická konzumace je o tolik vyšší, že se tato vrozená odolnost přebije.
Ani v případě ekonomických tříd nejsou negativní společenské dopady alkoholu rovnoměrně rozloženy. V případě úmrtí jsou skupiny nízkého a nižšího středního příjmu více než o polovinu hůře zasaženy než skupina s vysokým příjmem. U DALY je rozdíl menší, ale přesto patrný. Na druhou stranu, alkoholem-způsobená rakovina postihuje více právě skupiny s vyšším příjmem.
Kolik lidí pije alkohol?
Svým rizikům navzdory však alkohol zůstává po kofeinu druhou nejpoužívanější drogou vůbec. Ze statistik WHO vyplývá, že alespoň jednou za rok jej požije něco pod polovinu lidí starších patnácti let, tedy něco přes dvě miliardy.
Z abstinujících jde většinou o celoživotní abstinenty, jen poměrně malé procento jsou lidé, kteří alkohol dříve pili, avšak pak se z nějakého důvodu rozhodli přestat. Rozdílné je to v evropském a americkém regionu, kde je dřívějších pijanů skoro stejně, respektive více, než celoživotních abstinentů. To je patrně způsobeno zvyšujícím se povědomím o škodlivosti alkoholu mezi obyvateli vyspělých států, ve kterých také typicky konzumuje alkohol největší procento obyvatel.
Zajímavá je situace v regionu Východního Středomoří, kde naprostá většina obyvatel nikdy aktivně nepila alkohol, což jej zcela odlišuje od trendů ve zbytku světa. Příčinou této odchylky je významná společenská dominance Islámu v této lokalitě, který konzumaci této drogy zakazuje.
Jak moc se pije?
Podle dat WHO vypije průměrný člověk, který pije alkohol, 15,1 litru čistého alkoholu ročně. Jelikož hustota ethanolu při pokojové teplotě je 0,793g/cm3, znamená to, že průměrný piják vypije asi 32,8 gramu čistého alkoholu denně.
Jeden standardizovaný drink, odpovídající jednomu panáku, jedné skleničce vína či 0,35 litru piva, obsahuje podle amerického Národního institutu pro zneužívání alkoholu a alkoholismus 14g čistého alkoholu. Průměrný uživatel alkoholu tedy vypije asi 2,34 drinku denně.
Tohle číslo ovšem samo o sobě moc neříká, bude lepší podívat se na podrobnější data.
Jaký má k alkoholu nějaká země vztah se dá dobře posoudit pomocí tří metrik:
Poměru lidí pijících alkohol ve společnosti, průměrné roční konzumace alkoholu na osobu v přepočtu na všechny obyvatele (včetně abstinentů) a průměrné roční konzumace alkoholu na osobu v přepočtu jen na pijáky.
Tyto ukazatele dohromady poskytnou komplexní obrázek o tom, jak se vlastně v oné zemi pije. Je důležité vnímat všechny z nich, protože by se mohla vyskytnout situace, ve které by sice v nějaké hypotetické zemi pila naprostá většina obyvatel, ale jen velmi střídmě. A naopak, mohlo by se stát, že by v nějakém státě alkohol konzumovala velmi malá část obyvatelstva, avšak v extrémním množství. Jak uvidíme na mapách níže, tyto scénáře ve skutečnosti zas až tak hypotetické nejsou.
Z těchto map je velmi dobře vidět trend větší konzumace alkoholu ve vyspělém světě. Zatímco chudší státy se mu tolik neoddávají, na Západě a především v Evropě je velmi oblíben. Z dvaceti států s nejvyšší konzumací alkoholu na osobu na světě jich je sedmnáct na Starém kontinentu. V Evropě se také shromažďují země s nejvyššími procenty pijících vůbec – i v tomto případě jich zde najdeme sedmnáct z dvaceti.
Opačný extrém uvidíme na Blízkém Východě a v severní Africe, kde společnosti dominuje Islám. Pije zde jen naprosté minimum obyvatel (v některých případech i méně než procento populace), což vede k velmi nízkým číslům na mapě věnující se pití na obyvatele. Je to proto, že tato data do sebe započítávají i abstinenty – pokud jich je valná většina, výsledné číslo bude logicky velice nízké.
Proto musíme použít třetí z metrik. Pokud se podíváme na mapku konzumace alkoholu na pijáka v tomto regionu, zjistíme zajímavou skutečnost – ačkoliv naprostá většina obyvatel států této oblasti vůbec nepije, ti, kteří pijí, často pijí opravdu extrémně. V případě Tuniska zkonzumuje průměrný pijící občan téměř šest drinků denně, řada dalších místních států na tom není o moc lépe. Nejsem si zcela jistý, čím je to způsobené, a nechtělo se mi opět odkládat vydání článku v zájmu další rešerše, avšak pokud se mi to někdy v budoucnu podaří zjistit, věnuji tomu samostatný text.
Je možné, že jde o nějaký artefakt v datech (ačkoliv k metodologii WHO chovám velmi silnou důvěru), či že jde o efekt společenského tabu – lidi, kteří nemají příliš velkou touhu pít a v jiných společnostech by byli pouze občasnými pijáky, nepijí vůbec, zatímco tvrdí alkoholici se odradit nenechají a jejich značná konzumace pak vytváří tento extrémní průměr.
Kromě severních islámských států pijí pijáci velké množství alkoholu také na jihu Afriky – v JAR, Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Lesothu a Svahilsku. I zde je poměrně vysoká míra abstinence (vesměs kolem sedmdesáti či osmdesáti procent), ale ono i dvacet procent lidí ve státech s miliony či desítkami milionů obyvatel je docela velké množství, obzvlášť pokud vezmeme v potaz, kolik alkoholu místní lidé v průměru pijí.
Velmi zajímavý případ je také Singapur, kde sice pije sedmdesát procent populace starší patnácti let, ale průměrně si dají jen jednu skleničku za pět dní. I zbytek oceánské části Jihovýchodní Asie má k alkoholu velmi rezervovaný vztah. Pije zde poměrně malá část populace (vesměs do třiceti procent) a ti, kteří pijí, pijí velmi zřídka. V případě Indonésie a Malajsie je to vysvětlitelné vysokým zastoupením muslimů v populaci, obecně se ale zdá že zde alkohol prostě není kulturně zakořeněn a nahrazují jej jiné nápoje.
Pití není rovnoměrně rozloženo mezi pohlaví. Na světě neexistuje jediný stát, ve kterém by se ženy oddávaly alkoholu více než muži. Jde o masivní rozdíl – muži v průměru pijí 2,77x více než ženy. Tato hodnota je v podstatě univerzální pro celý svět a naprostá většina států se od ní příliš neodchyluje. V Bruneji je rozdíl nejvyšší, muži tam pijí přesně 3x více. Nejnižší je naopak v Somálsku, kde pijí 2,57x více.
V rámci tohoto poměrně malého manévrovacího prostoru ovšem můžeme přeci jen vypozorovat určité trendy. V chudých regionech, především v Africe, je rozdíl v konzumaci menší, zatímco v rozvinutém světě, obzvláště Evropě, je větší. Existují výjimky, ale není jich mnoho. Osobně mě to poměrně překvapilo, protože bych čekal, že v zemích, kde je větší rovnoprávnost pohlaví, budou mít ženy k alkoholu vřelejší vztah. Opak je ale pravdou.
Vzhledem k tomu, že tento poměr zůstává velmi stabilní napříč obrovským množstvím různých kultur, nezbývá než dojít k závěru, že je nějakým způsobem geneticky vrozený. Prozatím se mi nepodařilo najít studii, která by se zabývala touto problematikou, ale pokud se nějaká objeví, budu jí věnovat samostatný článek, protože takhle silný a stabilní rozdíl v konzumaci je mírně řečeno zvláštní.
Jelikož je poměr pití mezi muži a ženami tak rovnoměrný, nedává ani moc smysl pátrat po tom, kde muži či ženy pijí nejvíce. Je to ve státech, kde je nejvyšší průměrná konzumace na pijáka bez ohledu na pohlaví.
Jak si budeme velmi podrobně ukazovat v pozdějších článcích této série, průměrná denní konzumace vyšší než 14 gramů (jeden drink) čistého alkoholu denně představuje zcela jistě poměrně závažné zdravotní riziko. Skutečnost, že průměrný konzument alkoholu pije více než dvojnásobek tohoto množství, je nešťastná.
Co se pije?
Ačkoliv to našinci může přijít zvláštní, pivo ve skutečnosti není nejrozšířenějším druhem alkoholu na světě. Toto prvenství drží destiláty, tedy tvrdý alkohol. Pivo obsadilo druhé místo, víno třetí. Na konci žebříčku stojí v souhrnu ostatní druhy alkoholu, například směsi vína a destilátů, rýžová vína a palmová vína a další více čí méně exotické nápoje, které nejsou v západním světě tak rozšířené, avšak těší se obrovské oblibě v Africe. Často jde o tradiční, lokální recepty, které nesou kulturní význam.
Podle záznamů WHO se chutě v jednotlivých regionech příliš nemění.
Trendy v pití
Množství lidí užívajících alkohol se dlouhodobě snižuje. Zatímco v roce 2000 jej podle WHO pilo 47,6 % světové populace starší patnácti let, v roce 2018 to bylo přesně 43 %. Tento trend lze vypozorovat i ve většině jednotlivých regionů WHO – jediným, ve kterém množství pijáků od roku 2000 vzrostlo, je Západní Pacifik. Na vině je především Čína, kde množství celoživotních abstinentů kleslo z 50,9 % na 42,1 %. Pokud opomineme vliv Číny, zbytek tohoto regionu kopíruje celosvětový trend odlivu množství uživatelů alkoholu.
Na druhou stranu, množství alkoholu vypitého na hlavu mezi pijáky se od přelomu tisíciletí významně zvýšilo, v některých oblastech až o více než polovinu. Evropa tvoří výjimku, jde o jediný region, kde toto množství naopak kleslo.
Jelikož klesá množství pijáků, pomalu ustupují i negativní dopady alkoholu na společnost. Zatímco v roce 2010 zemřelo v důsledku konzumace alkoholu 3,001 milionu lidí (5,6 % všech úmrtí), v roce 2016 to bylo 2,988 milionu (5,3 %). Tento rozdíl se může zdát malý, ale je nutné vzít v potaz, že zatímco světová populace, a tudíž i počet úmrtí, roste, množství smrtí způsobených alkoholem klesá, což je dobré znamení.
U DALY sice došlo k malému absolutnímu snížení (134,2 milionu v roce 2010 versus 132,6 milionu v roce 2016), ale proporčně jde v obou případech o 5,1 % celkových DALY (což je mimochodem doklad, že množství lidského utrpení ve světě se také postupně snižuje).
Těžké nárazové pití
Nebezpečí alkoholu navíc zvyšuje skutečnost, že jeho nejpříjemnější mentální efekty nastupují v průměru po 6,4 drincích u žen a 8,5 drincích u mužů.
Tato ‚ideální konzumace‘ ovšem vyžaduje nárazové pití velkého množství alkoholu v krátké době, což je vůbec nejhorší způsob, jak jej konzumovat. Nejenže jde o velmi vysokou část smrtelné dávky (v závislosti na věku, váze a metabolismu to může být polovina či o něco méně), věda se zároveň shoduje, že těžké nárazové pití (definované jako pití čtyř a čtvrt či více drinků během několika hodin alespoň jednou za měsíc), také známé jako HED (Heavy Episodic Drinking), škodí zdraví ještě více, než těžké pití rozložené rovnoměrně do více dní. Důvody proč si osvětlíme později v dalších článcích, které se budou zabývat vlivem ethanolu na jednotlivé orgány lidského těla.
Těžké nárazové pití je mezi pijáky velmi běžné, z pochopitelných důvodů – když už se člověk vydá pít, obvykle stráví v podniku poměrně dlouhý čas, a tudíž vypije větší množství alkoholu. Celá barová kultura navíc člověka vyloženě vede k tomu, aby pil co nejvíce.
Celosvětově takto pije 39,5 % lidí konzumujících alkohol. Toto číslo platí i pro většinu WHO regionů kromě Afriky a Východního Středomoří. V prvním jmenovaném regionu jde o přesně polovinu pijáků, v druhém jen o 10 %. To je zajímavé, protože jak jsme si ukazovali výše, onen malý zlomek obyvatel islámských zemí, který pije, pije opravdu hodně. Data o HED by tedy naznačovala, že pijí pravidelně a intenzivně, ne jen jednou za čas, ale o to víc, jako je to běžné například v Evropě.
Postupem času se ovšem množství pijáků, kteří alkohol konzumují nárazově, snižuje. V roce 2000 šlo o 44,4 % všech pijáků – zaznamenali jsme tedy úbytek o skoro 5 %.
Neznalost zabíjí
Bohužel, ačkoliv se alkohol těší obrovské oblibě, většina lidí si neuvědomuje, jak závažná rizika sebou jeho konzumace nese. Do velké míry je to způsobené unikátní společenskou pozicí alkoholu jakožto drogy, která je sice velmi škodlivá, ale zároveň v mnoha společenských kontextech vyžadovaná.
Je možné, že kdyby měli lidé k dispozici přehledně zpracované a snadno uchopitelné informace o skutečné škodlivosti alkoholu, část z nich by pít přestala či by svou konzumaci omezila. Každý by měl samozřejmě mít právo používat libovolnou drogu podle svého výběru, i pokud mu škodí, avšak měl by tak činit informovaně, aby se pokud možno snížila šance, že svého počínání bude později litovat.
Smyslem této série je tyto informace podat. Ačkoliv sám jsem zařeknutým abstinentem, budu se k článkům snažit přistupovat maximálně objektivně a kdykoliv to bude žádoucí, budu se rozsáhle věnovat i pozitivním účinkům alkoholu. Ty skutečně existují, ačkoliv v celkovém úměru ani zdaleka nepřesahují jeho negativní dopady.
Za odborné konzultace děkuji Ievě Pirkstě a Revanovi Rangotisovi.
Za konzultace ohledně infografik děkuji Hynku Peřinovi.
Za energii k dokončení tohoto článku děkuji paralenu.
Depozitář všech infografik obsažených v tomto textu je k nalezení zde. Většina z nich bylo převzata z WHO Global Status Report on Alcohol and Health 2018 a přeložena do českého jazyka. Čistá data, na jejichž základě byly tyto vizualizace sestaveny, extrahovaná z výše zmíněného reportu, najdete zde (nutno stáhnout, v internetovém zobrazení soubor nefunguje správně).
Autorkou náhledového obrázku je Helena Lopes.
OPRAVA: V prvním grafu tohoto článku (‘Škála škodlivosti rozličných drog’) byly v původní verzi omylem prohozeny popisky ‘škodlivost jiným’ a ‘škodlivost sobě’. Za chybu se omlouvám, vznikla při překladu, který probíhal na poslední chvíli.
utheraptor 