Koncept urážky je snad tou nejzajímavější institucí, jakou naše společnost vůbec disponuje. Však se nad tím zamyslete: někdo, absolutně nezáleží kdo, klidně i osoba, již vůbec neznáte a už nikdy ani znovu neuvidíte, vás počastuje jakousi pravděpodobně značně nevynalézavou kletbou. Nejste-li zrovna mezi blízkými přáteli typicky mužského pohlaví, kde insultiva fungují spíše jako vycpávkové konverzační obraty, budete si z nějakého nespecifikovaného důvodu připadat ublíženě a – jak jinak – uraženě.
Proč? Kdo ví. Patrně ne pro obsah urážky jako takové – v dnešní době už samotné slovo využité pro tu kterou konkrétní kletbu téměř nehraje roli, podstatnější je, do jaké kategorie závažnosti spadá (každý ví, že čůrák je horší urážka než vůl). Navíc být přirovnán ke skotu či pohlavnímu orgánu není zrovna nejhorší věc na světě.
Snad je tedy původcem onoho pocitu uražení přímo inkriminovaný insultující člověk? Těžko. Neexistuje žádný smysluplný důvod, proč by mělo někomu vadit, že jej kdosi neznámý nazývá prasetem, zvlášť pokud poblíž není nikdo, kdo by to mohl zaslechnout a udělat si o dotyčném špatnou představu.
Ve skutečnosti je hlavním důvodem, proč lidem vadí, když je někdo uráží, fakt, že jsou společností naučeni, aby jim to vadilo. Není to směšné? Je vám ublíženo jenom proto, že mezi vámi a nevychovancem existuje určitá nepsaná, nevyslovená dohoda, stanovující, které výrazy jsou zapovězené a automaticky vyvolávající pocit uražení.
Jistě, velkou roli hraje i ponížení (nazývá mne idiotem a tím zmenšuje moji cenu v očích ostatních), pocit narušení osobní suverenity (jak si tohle on dovoluje vůči mně?) a zlomení běžného komunikačního kódu (kdyby vám někdo namísto vole! zařval do obličeje letadlo!, patrně byste se cítili dost podobně, důležitá je i mimoverbální komunikace), avšak institut urážky činí celý proces od vyslovení impertinence přes uražení cíle po jeho reakci daleko plynulejší a intuitivnější. Kdyby neexistoval, museli byste se pokaždé zamyslet, co ten který člověk zrovna myslel, což by nejspíše vedlo k schlazení zasažené strany a menší šanci na reciprocitu insultace.
Takže až o vás bude zase někdo v tramvaji tvrdit, že jste pitomci, odolejte nutkání jej počastovat něčím podobným a raději se zamyslete, jestli vám náhodný pobuda skutečně stojí za drahocenný vzduch vašich plic.