Lidé a bozi

Lidé a božstva spolu mají dlouhý, komplikovaný vztah. S každou civilizací, jež povstala, se zvedl z prachu nový bůh, krmený strachem a úctou. Naši předci uctívali ideály zvířecí síly i ženské plodnosti, své vlastní praotce, rozvětvené rodiny ne nepodobné jejich vlastním, vtělení vyšší moci i všeprostupující kosmické principy. Dokonce i dnes, po tisících let duchovního a technologického vývoje stále naprostá většina lidstva věří v některou z mnoha forem vyšší moci.

Proč, ptáte se? Protože víra osvobozuje skrze zajištění moci nad jinak neovlivnitelnými událostmi.

Představte si, že jste lovcem v době kamenné, jehož celý život se může nečekaně zhroutit, pokud po pár týdnů za sebou nic neuloví. Jistě, lov vyžaduje zkušenosti, přičemž lepší lovec bude pravděpodobně mít větší šanci získat kořist, avšak ve finále jde stále o činnost z větší části založenou na náhodě. Snadno se může stát, že na žádnou zvěř navzdory svým nejlepším snahám nenatrefíte. Právě tak stačí jediné nešťastné zranění, abyste se stali zcela závislými na pomoci ostatních (a ta v takto těžkých dobách není nikterak zaručena).

Nebo byste mohli být farmářem ve starém Egyptě. Ač své pole osejete správným semenem a chráníte jej proti škůdcům i zlodějům, hlavní roli v množství úrody tak či tak hrají výkyvy řeky Nil, jejíž životadárné vody se více či méně pravidelně vylévají z břehů a přinášejí tolik potřebnou vláhu. Nepřijdou-li záplavy, vaše úroda bude mizerná či přímo žádná a vaše rodina zemře hlady.

A co teprve jste-li koželuhem v dobách nejtvrdších morových ran, kdy stovky tisíc a miliony lidí kolem vás zmíraly z naprosto nevysvětlitelných důvodů. Celá města se vylidnila. Celé země byly sraženy na kolena.

Smutnou skutečností je, že život je až příliš často a příliš hluboce odevzdán nahodilosti přírodních sil či zásahů osudu, přičemž lidská vůle s těmito silami mnoho nesvede.

Existence je krutá a vesmír bezcitný. Lidská mysl, tolik žádoucí moci a kontroly nad vším okolo sebe, se však s tímto nehodlá za žádnou cenu smířit. A tak, v zoufalé snaze nalézt alespoň drobet kontroly, se uchyluje k představě vyšší moci, jež, ač nevyzpytatelná, je ochotná se nechat uplatit a za odměnu poskytnout pomocnou ruku (či ocas).

Právě odtud, z této potřeby smlouvat se skutečností, vycházejí oběti krve, masa i symbolů, modlitby a rituály, tradice a naprostá větší ostatních činností, které bozi požadují. Na město útočí nepřátelská armáda? Jsme bezbranní, ale pokud prolijeme krev deseti tisíc zajatců, božstva sešlou na vojáky neštovice. Dlouho nepršelo? Pán mraků se musí hněvat, měli bychom si jej udobřit obětí z masa krávy a lahodného vína. Můj syn má tyfus? Budu-li se dostatečně dlouho a usilovně modlit v kostele, jistě bude vyléčen.

Zdá se mi, že celý tento koncept oběti doprovázené odměnou vychází z absence informací, jíž lidstvo po dlouhé věky trpělo. Naše mozky jsou těmi nejmocnějšími počítači hledajícími vzorce ve vesmíru – co jiného je inteligence, než právě hledání vzorců v prostředí okolo sebe a jejich následné využívání pro vlastní účely?

Množství rozličných událostí je však způsobeno křídleními (řetězci příčin a událostí; můj název pro tento fenomén vychází z jistého slavného konceptu) natolik složitými, že je lidé dávných dob, nepolíbení staletími a tisíciletími kolektivního vědeckého pokroku, nebyli schopni pochopit – ne proto, že by snad byli hloupější, než jsme my dnes, ale především proto, že jejich omezené nástroje jim neumožňovaly provést dostatečně přesná či obsáhlá měření a vyvodit z nich odpovídající důsledky.

Pračlověk nemohl ani tušit, že právě se odehrávající zemětřesení je ve skutečnosti důsledkem srážky dvou litosferických desek nespočet mil daleko a hluboko. Ze zkušenosti však věděl, že děje se zpravidla odehrávají z určitých důvodů. Není složité a ani nijak zvlášť nelogické domnívat se, že za zemětřesením musí stát někdo s odpovídající mocí (příčina), kdo jej vyvolá (důsledek). A jelikož vyjednávání velmi dobře fungovalo u lidí, proč by nemělo fungovat i u takových bytostí?

Cílem tohoto článku není dokázat, že bůh či bohové v jakékoliv z nespočtu možných podob neexistují (což v první řadě ani dokázat nelze), ale ukázat, jakým způsobem se víra v božstva rodí. Jaké závěry si z toho čtenář vyvodí už je jen a pouze na něm.